Je třeba odložit naplňování cílů pro zelenou budoucnost a nasměrovat síly a prostředky na sanaci škod způsobených současnou epidemií. Jinak řečeno vzdejme se snahy o snížení emisí CO2 na 50% do roku 2035.

V tomto smyslu vyslovená teze dokládá, že dvojnásobný ministr vůbec nechápe rozsah problému, který ne že nám hrozí někdy v budoucnu, ale ve kterém se reálně nacházíme.


Pozitivum, které nám epidemie koronaviru přináší, je možnost porovnat tyto dvě hrozby z různých hledisek.

Epidemie je beze vších pochyb hrozbou hmatatelnější a z řady důvodů také snadněji uchopitelnou. Společnost většinově akceptuje omezení svobod pohybu a shromažďování. Respektuje uzavření hranic i nejrůznějších provozů. Chápe, že úspěšný boj s hrozbou bude znamenat pokles ekonomiky a uskrovnění všech. Lidé dobrovolně přijímají, co v případě hrozby klimatické změny mnoho z nich odmítá s tím, že nikdo neví jistě, zda se naplní černé scénáře, že proto nemůžeme ohrozit ekonomiku, že není předem jasné, jaké postupy budou skutečně efektivní, že vůbec nevíme kdo, nebo co je skutečným původcem klimatických změn. A také, že ta Greta je nemocné dítě zneužité lidmi okolo ní.

Odpovědi na základní otázky přitom zná odborná veřejnost desítky let. Nakonec již před více než čtvrt stoletím hrozbu a také návrhy řešení popsal ve své knize Země na misce vah někdejší kandidát na úřad amerického prezidenta Al Gore.

Přesto se léta nedařilo vysvětlit veřejnosti jednoduchou věc.
Od prvohor se po stovky milionů let ukládal do země uhlík z rostlin v podobě uhlí, nafty a plynu. Člověk v průběhu pouhopouhých několika desítek let při využívání fosilních paliv poslal většinu z tohoto uhlíku do vzduchu. I obyčejný selský rozum stačí k pochopení toho, že tak velké množství skleníkových plynů vypuštěných v jednom okamžiku klima ovlivní. Dnes konečně i široká veřejnost vnímá, že klimatické změny jsou skutečností. Dost k tomu pomohlo hnutí studentů po celém světě.
Dopady klimatických změn se nám přesto stále nezdají tak hmatatelné, jako v případě epidemie. Přitom škody, ať již ekonomické, ekologické, sociální a zdravotní, budou beze všech pochybností mnohem větší. Na rozdíl od epidemie nestačí průmysl a služby jen na čas omezit.

Za těch několik týdnů utlumení průmyslu pozorujeme v mnoha částech světa výrazné zlepšení ovzduší. Máme-li se začít chovat ohleduplně k svému životnímu prostředí, budou se muset výroba i celá ekonomika přestavět. Výroba na šetrnější technologie. Pro ekonomiku by neměl být prioritou nekonečný růst HDP. A do hodnoty produktů se budou muset kromě běžných nákladů promítnout i tzv. externality. To znamená započítat do ceny výrobků také náklady za znečištěný vzduch, vodu a další zdroje.

Nebude stačit dočasné uskrovnění jako v případě epidemie, ale budeme muset trvale změnit způsob života.

Současná epidemie nám ukázala, že když hrozbu správně vnímáme, můžeme proti ní rychle mobilizovat síly. Využijme této zkušenosti.
Náklady na sanaci klimatických změn budou obrovské a porostou s každým rokem, kdy řešení odkládáme.
Chápou to nejen studenti středních a vysokých škol, ale často i žáci škol základních.

Je smutné, že to nechápe dvojitý ministr.


Špinavá elektrárna Počerady ani nekonečné, chemií prosáklé lány určitě nemají být budoucností Česka. Foto: Miloš Štáfek