Když jsem končil základní školu a věděl jsem, že budu pracovat v zoo, tak jsem psal do té ústecké, zda by mě po škole vzali. Měl jsem ji rád. V té době také patřila, vedle pražské a dvorské, k těm nejlepším v republice. Během studia na vysoké škole veterinární jsem povinné praxe nevykonával v kravíně a vepříně, ale ve Dvoře Králové n. L. a také v Ústí n. L. Od té doby mnoho vody Labem proteklo.



Po revoluci se v českých zahradách děly věci. V kvalitě expozic i chovů jsme rychle doháněli západní zoo. Mizely klece a betonové kobky. V chomutovském zooparku jsme medvědům věnovali hektar lesa s rybníkem. Bylo nesmírně dojemné vidět spokojená zvířata v přirozeném prostředí koupající se v malém jezeře nebo šplhající po staletých dubech. Příklad rychle inspiroval další, a tak následovaly stavby podobných velkých medvědinců v Brně, Ostravě, Olomouci. Zahrady se ve všech směrech měnily před očima.

Tedy většina. Někde jakoby se zastavil čas.

A nebyla to zrovna chyba pracovníků zahrad. V té ústecké se od revoluce vystřídalo tolik jmenovaných či jen pověřených šéfů, že vám na jejich spočítání nestačí prsty obou rukou. Město si při výběru nového ředitele vždy pozvalo do komise zástupce českých zoologických zahrad a pak na jejich rady většinou nedalo. A na zahradě to nechalo hluboké šrámy.

Sám jsem byl celkem třikrát členem výběrové komise. Někdy tam byli dobří kandidáti, většinou ale spíše horší. Musím ale upřímně přiznat, že za celou dobu jsem neviděl vizi dalšího rozvoje, která by mě skutečně oslovila. Téměř nikdo neměl zcela jasnou a konkrétní představu kam a jak zoo směrovat. Tedy kromě Petra Fejka.

Město do poslední výběrové komise pozvalo šest zástupců z řad odborníků, tedy současných a bývalých ředitelů zoologických zahrad. Dvě třetiny z nich se okamžitě rozhodly pro Fejkovu vizi. To i s hlasy zástupců města stačilo, aby v komisi přesvědčivě vyhrál. Šest hlasů pro prvního, tři pro druhého a jeden pro třetího kandidáta.

Vedení města přesto začalo váhat a k představení své vize pozvalo do zastupitelstva nejen prvního, ale i druhou v pořadí. Fejk zastupitele, stejně jako komisi předtím, přesvědčil. To ostatně nebylo překvapením. Spíše jsem byl poněkud udiven, když jsem slyšel, jak výrazně se prezentace rozvoje zoo u druhé kandidátky lišila od verze, která nám byla předložena při jednání výběrové komise. V každém probíhajícím výběrovém řízení by podobnou praxi bylo možno považovat za velmi neseriózní. Ale budiž.
Ještě více mne však zarážely hlasy, že Fejkova vize je nerealizovatelná.

A tak zde s vahou třiceti let praxe ve funkci ředitele zoo, s vědomím toho, že jsem dvě zologické zahrady ekonomicky stabilizoval, zvedl návštěvnost a mimochodem také přivedl do EAZA (Evropské asociace zoo a akvárií), resp. do WAZA (Světová asociace ...), tvrdím, že ta vize je nejen proveditelná, ale navíc je pro Ústí obrovskou příležitostí. A kromě toho, že ta myšlenka má hlavu a patu, tak je podepřena dlouholetou a úspěšnou praxí předkladatele v řízení zoo.

Po povodních před dvaceti lety Petr Fejk v pražské zoo realizoval právě ty lehké, levné, jednoduché a přitom velmi atraktivní expozice, ze kterých, mimo jiné, při návrhu rozvoje ústecké zoo rovněž vycházel. Jeho představa velkých průchozích voliér a smíšených expozic funguje po celém světě. Potkáte je v Plzni, Zlíně i u nás ve Dvoře Králové. Mimochodem naše dvorská smíšená expozice hrochů, impal, vodušek, pelikánů, jeřábů a vrubozobých je právě tím příkladem levné a zároveň nesmírně atraktivní expozice, kde se návštěvníkovi stírá rozdíl mezi zoologickou zahradou a volnou přírodou.

Jde o velmi moderní trend, který prosazují ty nejznámnější zahrady světa. Na příklady se můžete se podívat do zoo Boras či Kolmarden ve Švédsku, zoo Doue la Fontaine ve Francii, Apenheul zoo v Holansku, nebo navštívit North Carolina, Phoenix či Dalas v USA, případně zahrady v Thajsku, Japonsku, Číně. Tam všude a v mnoha dalších zahradách předvádějí návštěvníkům zvířata tak, jak to chce udělat Petr Fejk v Ústí. Tedy přesně tak, jak někteří překvapivě tvrdí, že to nelze realizovat.

Nicméně je třeba přiznat, že i já v jeho případném angažmá v Ústí vidím problém. Provinční zanedbaná zahrada, byť s řadou skvělých lidí a báječných zvířat, se v krátké době může stát reálnou konkurencí pro zahrady v regionu. A kdo je tak velký, aby mu nevadilo, že jej Fejk odsune do stínu?

Na druhou stranu i pro nás, ostatní zahrady, je to příležitost. Petr Fejk nás může inspirovat a předvést nám nové nápady na to, jak lze sladit potřeby zvířat, návštěvníků, odborných zájmů Evropské asociace zoologických zahrad a pozvednout zaostalé zařízení na úspěšnou organizaci schopnou plnit stále se zpřísňující nároky na podobná zařízení.

Obrazně řečeno může mít Ústí za prostředky, které běžně stačí na typizovaný řadový domek od místního projektanta, vilu od Kaplického. Tu příležitost nikdy nemělo a pokud ji nevyužije, pak silně pochybuji, že podobně velkorysou nabídku někdy v budoucnu dostane.


Přemysl Rabas, ředitel safari park Dvůr Králové, emeritní prezident UCSZ, čestný člen EARAZA, doživotní člen WAZA


PS: Přikládám vyjádření podpory Petru Fejkovi, které se mu dostalo ze zoo světa.


Zoologická zahrada Ústí nad Labem potřebuje hluboké a zásadní změny, které provede zkušený manažer schopný zvládat krizové řízení. Petr Fejk je schopen takový projekt realizovat.

Svoji podporu tomuto stanovisku vyjádřili tito současní či bývalí reprezentati zahrad EAZA (Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií):

Teo B. Pagel, prezident Světové asociace zoo (WAZA), ředitel zoo Köln, Německo,
Miklós Persányi, emeritní prezident EAZA, bývalý ministr životního prostředí Maďarska, dlouholetý ředitel zoo Budapest, čestný člen WAZA,
Vladislav T. Jiroušek, emeritní prezident Unie českých a slovenských zoo, dlouholetý ředitel zoo Jihlava, doživotní člen WAZA,
Vladimir Topchy, prezident Ukrajinských zoo ( UAZA), ředitel zoo Nikolajev,
Piere Gay, prezident Bioparc Conservation (zoo Doue), Francie,
Martin Hovorka, viceprezident UCSZ, ředitel zoo Brno,
Roman Horský, ředitel zoo Zlín, člen rady UCSZ,
Radek Habáň, ředitel zoo Olomouc, člen rady UCSZ,
Jonas Wahlström, ředitel Skansen-Akvariet, Švédsko,
Ivo Klika, bývalý ředitel zoo Zlín, čestný člen UCSZ,
Zdeňek Slavotínek, dlouholetý ředitel zoo Olomouc, čestný člen UCSZ,
Přemysl Rabas, ředitel safari park Dvůr Králové, emeritní prezident UCSZ, čestný člen EARAZA, doživotní člen WAZA,
Josef Kachlík, místostarosta města Vyškov, dlouholetý ředitel zoopark Vyškov (není člen EAZA),
Josef Janeček, bývalý zástupce ředitele zoo Dvůr králové a dlouholetý ředitel zoo Liberec, čestný člen UCSZ,
Miloslava Šavelová, dlouholetá ředitelka zoo Bratislava, bývalá zástupkyně Unie českých a slovenských zoo v radě EAZA,
Ivan Korneev, bývalý ředitel zoo St.Petersburg, čestný člen EARAZA.