Těším se na plískanice. Barevní cyklisté zmizí z ulic
Cyklisté budou mít v pondělí v Praze slavnost. Zamění své barevné dresy s reklamami za černé. Kalhoty většinou nosí černé, takže ty si převlékat nebudou muset.
Slavnost to totiž bude smuteční.
Bude se odhalovat pomník Janu Bouchalovi a všem cyklistům, kteří již zemřeli v pražských ulicích. Pomník bude na křižovatce třídy Dukelských hrdinů a nábřeží Kapitána Jaroše v Praze 7. Tedy přesně tam, kde v roce 2006 neopatrný řidič smrtelně zranil Jana Bouchala.
Akci pořádá iniciativa Auto Mat, která má vůbec pozoruhodné nápady.
Rovnou přiznávám, že mám raději auta než kola, ostatně jsem povoláním motoristický novinář, takže opak by byl poněkud divný.
Přesto proti cyklistům v zásadě nic nemám. Tedy proti těm, kteří na kole dokáží udržet rovný směr při pravé krajnici, tak jak se na kole na veřejné komunikaci jezdit má. Také nic nevyčítám těm, kteří před přechodem pro chodce sesednou z kola, jak předpisy přikazují a převedou ho z jedné strany silnice na druh. Rovněž naprosto toleruji ty, kteří za snížené viditelnosti opatří kolo předním i zadním svítícím světlem a ideálně se oblečou do něčeho s reflexními prvky.
Také, i když přiznávám, že to není ten zcela nejdůležitější problém, mi vadí, když se cyklista, který již na první pohled nevypadá, že je ve stejné formě jako vítěz letošního ročníku Tour de France Chris Froome, natlačí před přední nárazník mého testovacího vozu s více než pěti stovkami koňských sil pod kapotou. Poněkud pak zdržuje nejen mne, ale celý dopravní proud v dané oblasti.
A tak se ptám, kdy se řidiči, kteří jsou státní mocí nuceni k placení stále větších spotřebních a jiných daní, dražších dálničních známek a podobně, už vůči cyklistům postaví? Kdy konečně začnou vyžadovat, aby cyklisté, stejně jako řidič, museli se svými stroji podstupovat technické prohlídky a také se u nich důsledně vyžadovala nulová hranice alkoholu v krvi, zejména tam, kde se mohou střetnout s chodci či jinými účastníky silničního provozu?
A ptám se: To si mají řidiči nebo chodci také stavět pomníky v místech, kde cyklista zavinil vážnou nehodu? Že to není zase tak výjimečné dokazují případy z poslední doby. Extrémní je zejména ten, kde cyklista srazil skupinku chodců přecházejících na zelenou přes přechod v Šumperku. Šestasedmdesátiletá babička na následky zranění zemřela. Cyklista z místa nehody ujel a dodnes se nepřihlásil.
Nic z toho, po čem řidiči aut volají, se jistojistě v dohledné době nestane. Naopak bude přibývat požadavků cyklistů na uzavření komunikací, více cyklistických stezek z našich daní a tak dále.
Naštěstí tu máme za dva měsíce sychravý podzim a drtivá většina cyklistů svlékne své dresy prvodivizních stájí a přestane cyklisty být. Ti, kteří jezdit budou dále, jsou opravdoví cyklisté a s těmi většinou řidiči problém nemají. Navzájem se totiž dokáží tolerovat.
Slavnost to totiž bude smuteční.
Bude se odhalovat pomník Janu Bouchalovi a všem cyklistům, kteří již zemřeli v pražských ulicích. Pomník bude na křižovatce třídy Dukelských hrdinů a nábřeží Kapitána Jaroše v Praze 7. Tedy přesně tam, kde v roce 2006 neopatrný řidič smrtelně zranil Jana Bouchala.
Akci pořádá iniciativa Auto Mat, která má vůbec pozoruhodné nápady.
Rovnou přiznávám, že mám raději auta než kola, ostatně jsem povoláním motoristický novinář, takže opak by byl poněkud divný.
Přesto proti cyklistům v zásadě nic nemám. Tedy proti těm, kteří na kole dokáží udržet rovný směr při pravé krajnici, tak jak se na kole na veřejné komunikaci jezdit má. Také nic nevyčítám těm, kteří před přechodem pro chodce sesednou z kola, jak předpisy přikazují a převedou ho z jedné strany silnice na druh. Rovněž naprosto toleruji ty, kteří za snížené viditelnosti opatří kolo předním i zadním svítícím světlem a ideálně se oblečou do něčeho s reflexními prvky.
Také, i když přiznávám, že to není ten zcela nejdůležitější problém, mi vadí, když se cyklista, který již na první pohled nevypadá, že je ve stejné formě jako vítěz letošního ročníku Tour de France Chris Froome, natlačí před přední nárazník mého testovacího vozu s více než pěti stovkami koňských sil pod kapotou. Poněkud pak zdržuje nejen mne, ale celý dopravní proud v dané oblasti.
A tak se ptám, kdy se řidiči, kteří jsou státní mocí nuceni k placení stále větších spotřebních a jiných daní, dražších dálničních známek a podobně, už vůči cyklistům postaví? Kdy konečně začnou vyžadovat, aby cyklisté, stejně jako řidič, museli se svými stroji podstupovat technické prohlídky a také se u nich důsledně vyžadovala nulová hranice alkoholu v krvi, zejména tam, kde se mohou střetnout s chodci či jinými účastníky silničního provozu?
A ptám se: To si mají řidiči nebo chodci také stavět pomníky v místech, kde cyklista zavinil vážnou nehodu? Že to není zase tak výjimečné dokazují případy z poslední doby. Extrémní je zejména ten, kde cyklista srazil skupinku chodců přecházejících na zelenou přes přechod v Šumperku. Šestasedmdesátiletá babička na následky zranění zemřela. Cyklista z místa nehody ujel a dodnes se nepřihlásil.
Nic z toho, po čem řidiči aut volají, se jistojistě v dohledné době nestane. Naopak bude přibývat požadavků cyklistů na uzavření komunikací, více cyklistických stezek z našich daní a tak dále.
Naštěstí tu máme za dva měsíce sychravý podzim a drtivá většina cyklistů svlékne své dresy prvodivizních stájí a přestane cyklisty být. Ti, kteří jezdit budou dále, jsou opravdoví cyklisté a s těmi většinou řidiči problém nemají. Navzájem se totiž dokáží tolerovat.