Zvyšme pokuty za nevyhozený blinkr. Je to šetření na nepravém místě
Byl jsem vychován, že elektřinou se nemá plýtvat. Evidentně nejsem sám, napadá mě čím dál častěji při řízení auta v tuzemském provozu. Zpravidla tehdy, když jsem nucen prudce brzdit poté, co někdo zcela nečekaně a bez varování vjede těsně před chladič vozu do mého pruhu na dálnici, nebo když cizí auto jedoucí předtím plynule ulicí náhle zpomalí a začne parkovat. Tím bez varování myslím bez použití varovných, nebo také směrových světel - prostě blinkrů.
Znám hodně lidí, kterým to také vadí. Na druhou stranu nevím o nikom, kdo by zažil nebo alespoň slyšel, že policie za takové jednání (přesněji řečeno nekonání) udělila pokutu.
V Rakousku je to teď jinak. Za 2180 eur (v přepočtu skoro 59 tisíc) korun se pořád ještě dá pořídit velmi slušná dovolená v hotelu u moře pro čtyřčlennou rodinu. Právě o tuto částku ale může být od počátku letošního roku chudší ten řidič, který v této zemi opomene dát znamení o změně směru jízdy. Abych byl přesný, jde samozřejmě o maximální, tedy v praxi zřejmě málokdy uplatněnou výši trestu, neboť policista má právo posoudit míru závažnosti provinění v každé konkrétní situaci. Nicméně jako strašák to určitě působit může.
Že je to nadsazené? A že se Rakušané zbláznili? Podle mého určitě ne. I u nás je třeba začít jednat a vyžadovat po lidech plnění všech povinností, včetně podle mnohých takové prkotiny, jakou je blikání. Jinak je zbytečné nějaké normy, pravidla či zákony vypracovávat. Uvedu jeden příklad: Za necelého půl roku, přesně 1. července tomu bude deset let, co začala platit novela silničního zákona přikazující mimo jiné řidičům při předjíždění cyklistů blikat. Platí to dokonce i tehdy, pokud řidič vůbec nevybočí ze svého jízdního pruhu.
Na tuzemských silnicích se s výjimkou zahraničních dovolených a služebních cest jako řidič osobního auta pohybuji denně. Sám toto nařízení důsledně dodržuji, ale takových nás není mnoho. Možná bych ty, kterých jsem si při takové činnosti všiml, za celých těch devět a půl roku spočítal na prstech (obou rukou).
Řekl bych, že v Česku je nedávat „blinkr“ skoro normou. Velká část, a převážně se jedná o profesionální řidiče nebo alespoň ty, kteří jsou v autech polepených různými firemními logy, se neobtěžuje v mnoha situacích sáhnout po páčce umístěné vlevo od volantu. Například při jízdě po hlavní silnici na křižovatce dvou silnic (takzvané téčko), kde ta hlavní uhýbá z přímého směru. Ostatní řidiči si tak do poslední chvíle nemůžou být jisti, kam takový řidič nakonec zamíří. Je to bezohledné a přinejmenším to těm ostatním přináší stres a zdržení.
V roce 2008 se uvažovalo o tom, že by se za přestupek kvalifikovaný jako nedání znamení o změně směru jízdy přidělovaly dva body. Neprošlo to. Možná někdo dal na radu, že se tím ušetří elektřina.
Znám hodně lidí, kterým to také vadí. Na druhou stranu nevím o nikom, kdo by zažil nebo alespoň slyšel, že policie za takové jednání (přesněji řečeno nekonání) udělila pokutu.
V Rakousku je to teď jinak. Za 2180 eur (v přepočtu skoro 59 tisíc) korun se pořád ještě dá pořídit velmi slušná dovolená v hotelu u moře pro čtyřčlennou rodinu. Právě o tuto částku ale může být od počátku letošního roku chudší ten řidič, který v této zemi opomene dát znamení o změně směru jízdy. Abych byl přesný, jde samozřejmě o maximální, tedy v praxi zřejmě málokdy uplatněnou výši trestu, neboť policista má právo posoudit míru závažnosti provinění v každé konkrétní situaci. Nicméně jako strašák to určitě působit může.
Že je to nadsazené? A že se Rakušané zbláznili? Podle mého určitě ne. I u nás je třeba začít jednat a vyžadovat po lidech plnění všech povinností, včetně podle mnohých takové prkotiny, jakou je blikání. Jinak je zbytečné nějaké normy, pravidla či zákony vypracovávat. Uvedu jeden příklad: Za necelého půl roku, přesně 1. července tomu bude deset let, co začala platit novela silničního zákona přikazující mimo jiné řidičům při předjíždění cyklistů blikat. Platí to dokonce i tehdy, pokud řidič vůbec nevybočí ze svého jízdního pruhu.
Na tuzemských silnicích se s výjimkou zahraničních dovolených a služebních cest jako řidič osobního auta pohybuji denně. Sám toto nařízení důsledně dodržuji, ale takových nás není mnoho. Možná bych ty, kterých jsem si při takové činnosti všiml, za celých těch devět a půl roku spočítal na prstech (obou rukou).
Řekl bych, že v Česku je nedávat „blinkr“ skoro normou. Velká část, a převážně se jedná o profesionální řidiče nebo alespoň ty, kteří jsou v autech polepených různými firemními logy, se neobtěžuje v mnoha situacích sáhnout po páčce umístěné vlevo od volantu. Například při jízdě po hlavní silnici na křižovatce dvou silnic (takzvané téčko), kde ta hlavní uhýbá z přímého směru. Ostatní řidiči si tak do poslední chvíle nemůžou být jisti, kam takový řidič nakonec zamíří. Je to bezohledné a přinejmenším to těm ostatním přináší stres a zdržení.
V roce 2008 se uvažovalo o tom, že by se za přestupek kvalifikovaný jako nedání znamení o změně směru jízdy přidělovaly dva body. Neprošlo to. Možná někdo dal na radu, že se tím ušetří elektřina.