Dlouhá léta nechávali politici, ekologové a koneckonců samotné automobilky žít veřejnost v bláhovém přesvědčení, že hlavním problémem při provozu automobilů jsou emise CO2. Mimochodem, jde o stejný plyn, který vydechujeme. Pokud provozujeme například sex, vypouštíme ho zvýšené množství. Ale to jen na okraj.

Najednou, díky vynalézavosti odborníků firem Bosch a Volkswagen, svět objevil i oblast oxidů dusíku. Přitom je jasné, že při spalování nafty v motorech vzniká prudce jedovatý oxid dusičitý a také oxid dusnatý, který je rovněž jedovaný. Oba jsou ve výfukových plynech zastoupeny přibližně ve stejném množství.

Proč se o tom zmiňuji? No prostě proto, že tlak na snižování CO2 a spotřeby (nebo naopak) vedl k vyšší preferenci naftových motorů (jsou v tomto parametru lepší než benzinové agregáty) a k takovým úpravám vynálezu pana Diesela, že se do válců vstřikovalo palivo pod čím dál větším tlakem. To má příznivý vliv na spotřebu, potažmo produkci CO2, dokonce i výkon roste. Spokojeni tedy byli zástupci nevládních organizací, politici a samozřejmě i zákazníci.

Když ale se Volkswagen nechal v USA chytit se staženými kalhotami, neboť chtěl v této benzinu zaslíbené zemi prodávat motory zjevně neplnící americkou normu (právě v oblasti oxidů dusíku), evidentně to změní náhled na nyní používané typy pohonu.

Ano, i nadále je možno vyrábět a nabízet dieselové motory do osobních aut. Jenže tak, aby skutečně plnily normy (notabene nikoli pouze ve zkušebně na válcích, ale i na silnici) stanovené limity, musely by se doplnit o spoustu dalších filtrů, spotřeba močoviny vstřikované do výfuku by v poměru se spáleným palivem vzrostla téměř na poměr 1:1, nehledě na to, že cena by pro zákazníky mohla být už opravdu neúnosná.

Opravdovým a nutným řešením je v blízkém časovém horizontu radikální řez, spočívající v zákazu naftových motorů. I z Volkswagenu zní hlasy, že něco takového by jim vlastně pomohlo. „My máme vyvinuté technologie, dokonce můžeme připravit i zcela čisté automobily využívající energii z vodíku. Jen potřebujeme znát jasná pravidla,“ zní. Zároveň ale dodávají, že z jejich průšvihu by neměla profitovat konkurence, protože pokud oni teď udělají auta naprosto v souladu s předpisy a ti druzí se budou tvářit, že se jich celý problém netýká, nebude to fér.

A to je právě ono jádro pudla. Do automobilů mluví skoro každý, neboť skoro každý má řidičák nebo alespoň v autě seděl. Navíc je tu příliš mnoho zájmů. Ropní magnáti i celé země se zásobami této suroviny si nepřejí konec klasických fosilních paliv, neboť by přišli na buben. Politici z oblastí, kde jsou továrny na dieselové motory, si určitě nepřejí, aby se za jejich éry propouštělo, protože by příště už asi nebyli zvoleni. „Zelení“ neuznají, že to s tlakem na snižování emisí CO2 u aut přehnali. Vlastníci automobilek také sami dobrovolně neudělají nic, co by snížilo jejich zisky… Prostě vlivů a zájmů je příliš mnoho a vytýčení jasného a smysluplného směřování individuální automobilové dopravy je úkol hodný génia.

A jen na okraj… Opravdu máte takovou hrůzu z výfukového kouře aut? Co třeba sloupy dýmu z námořních tankerů nebo emise leteckých motorů. Kdo, kdy a jak je změří?