Benzodiazepin je dobrý sluha, ale zlý pán
Zatímco mysl Immanuela Kanta naplnily vždy novým rostoucím podivem a úctou dvě věci, hvězdná obloha nad ním a mravní zákon v něm, mně stačí k vyvolání extatického pocitu jen jedna a tou je dokonale postavená věta. V tom si notujeme s Gertrudou Steinovou, která toto tajemství svěřila peru Alice Stoklasové, když o sobě psala skromně adorační text. Můj obdiv k dobře „vyslovené myšlence“ – to jsme se o větě učili ve škole – se datuje už od dětství spolu s kritickým až nevraživým postojem k autorům, kteří píší jen samé pusté banality nenechávajíce žádný prostor fantazii čtenáře.
V období reálného socialismu měla rodná strana a vláda několik priorit a mezi přední patřila jedna zvláště kuriózní nazvaná: dohnat a předehnat. Jedním dechem tak dokonalý stát přiznával, že jsme za prohnilým kapitalismem drobet pozadu a současně nabízel ufuněnou perspektivu s triumfální vidinou vlídného doteku cílové pásky. Protože oblast technologií se jevila i samotným architektům zářných zítřků jako iluzorní (nemluvě už o zubní pastě a toaletním papíru), konalo se dohánění a předhánění na poli sice mnohem méně užitečném, zato však všude viditelném: ve vrcholovém sportu. Ten se stal „vizitkou socialismu“ a žádné prostředky nebyly dost špinavé, aby nemohly být použity.