Nepochybuji o tom, že Píseň písní napsal muž a žádná Sapfó. Dva prsy tvé jsou dva koloušci, dvojčátka gazelí, která se na liliích pasou. Villon, nesporně zkušený muž, vložil do úst naříkající kdysi sličné zbrojmistrové tato slova: kde prsíčka, dvě kuřátka, kde nožky mé a mezi nimi ta roztomilá zahrádka? Poetický oblouk završuje – ale pochopitelně neukončuje – Jaroslav Seifert: Na něžnou křivku ňader tvých je těžko hledět bez závrati... (což folklorní „mužské desatero“ sděluje jadrným: Prsa jsou od toho, aby se na ně koukalo!)
To řekl nerozhodný Hamlet, když propíchnul Polonia. Oba ovšem projevili stejnou míru OSH (=obzvláštní služební horlivosti). Jen s tím malým rozdílem, že Polonius to odskákal asi o půldruhé hodiny dřív než jeho popravčí. Měřeno čistým časem představení – bez vložených reklam.
Egyptský faraon Amhose I., faraonským jménem Nebpechtire, zakladatel 18. dynastie, postavil historicky poslední pyramidu a za zpěvu chorálu „Já jsem egyptský faraon / stavitel pyramid / v kapse mám dynamit...“ vydal stavební zákon a k němu serii vyhlášek týkajících se územních rozhodnutí, stavebních povolení a mnoho dalších prováděcích nařízení. Než se jeho následovníci těmito lejstry prokousali, zemřeli, aniž by stihli cokoliv postavit. Tak to chtěl! Aby už nikdy nemohla být postavena žádná pyramida.