Znáte to? Čím větší pozor si člověk dává na bolavý prst, tím častěji s ním o něco zavadí, nebo se se do něj praští, čím inteligentnější větu chce pronést, tím větší pitomost z něj vypadne. A nebývá to jen tak obyčejná pitomost, ale ta největší, jakou bylo možné najít.
Podle Miroslava Horníčka se nejmladší pánská generace dělí na hochy a kluky. Hoši jsou vždy čistí, upravení, slušní a vychovaní, kluci rostou jako dříví v lese a požadavky vychovatelek (vychovatelů jen ojediněle) ignorují. Chodí a chovají se ledabyle až klackovitě, nepucují si řádně boty a odstávající kapsy mají naplněné bůhvíjakým harampádím. Protože se však Mistr nevešel do žádné z obou katgorií, rozmlžil tuto množinu kategorií třetí: chlapci. A tam se také zařadil. Dětství má významný vliv na to, jací dospěláci z pulců vzejdou. Z hochů se stávají bankovní úředníci, diplomaté, právníci, předsedové představenstev a podobná zvěř v revírech zvaných establishment, z kluků se vylíhne ledasco a chlapci mají v pubertě šanci přiklonit se k jednomu či druhému radikálnímu křídlu, nebo zůstat nemastnými, neslanými a mdlými typy. Těmi opovrhuje i Bible řkouc: Nejsi ani horký, ani studený, jsi vlažný a budeš vyplvnut!
Tak hezky to začalo. Připomínalo to mariáš: Flek! Ré! Tuty! Boty! Dráhy. Národní divadlo. Letový provoz. Národní galerie. Aby nezůstal pozadu ministr Holcát, též si přisadil. Blázinec ve Šternberku. Sice žádná lukrativní štace jako třeba Vesna v Jánských Lázních, ale aspoň něco. Možná by se tam uplatnila něčí dcerka, co dělá v Praze neplechu.