Tenhle příběh je pravda a ať sním svůj klobouk, jestli jsem vám lhal,
v Praze žil hodný člověk a ten si za ženu hodnou holku vzal...
Až zas začnete naříkat, v jakých to časech žijeme a jaký stres přináší naše doba, je dobré ohlédnout se do minulosti a pak si spokojeně zamnout své nemluvněcí ručičky a říct si: Bože můj, to je krásnej čas, co se v něm procházím. Život je to, co máme, nikoliv to, co bychom chtěli a k tomu, co bychom chtěli s můžeme nějakou mírou přiblížit skrzevá usilovné snažení či jiné způsoby, které úměrně zvyšujícímu se riziku slibují pohodlnější způsob. Peníze bylo vždy možné vydělat nebo ukrást. Ale někdy to bylo obojí dost obtížnější než dnes.
Každou chvíli tady vznikne nějaký nový úřad s novými genii, kteří vymýšlejí, přinášejí a předkládají nové vyhlášky a tak nám komplikují život. A pak náhle, když má přijít k nějakému úřadu (pardon Úřadu) podání týkající se pana premiéra, tenhle ÚŘAD náhle zmizí.
Pokud pan premiér vzkazuje arogantně do Černošic, že se mají starat o odklízení sněhu a ne o jeho podvody, řekl by analytik, že se stává nervózním. Protože to je argumentace hodná IV. cenové skupiny (tys urazil moji matku, poď na hajzl!) a ne předsednictva vlády, a jeví se jako známka nezvládané situace.
Tito dva typičtí představitelé tekuté doby a významní úředníci českého státu, mají podporu nezanedbatelné části našich spoluobčanů a je na místě otázka, při následováníhodném čistém charakteru obou, proč tomu tak je. Zatímco my, jejich nevoliči, od nich oprávněně nečekáme nic dobrého (a když ano, tak spíš nedopatřením, než cíleně), jejich voliči si od nich něco slibovali. Nesplnitelných slibů dostali dost.