Františk Koukolík: Stupidita. Galén, Praha , 2023

Mám doktora Koukolíka rád, protože jeho definice člověka jako emoční bytosti, která občas myslí, mi sedí.

Navíc je to velmi milý člověk.

Musím však říct, že s některými jeho názory z poslední doby nesouhlasím. Jeho knihu jsem nedostal, nemusím tedy brát na nikoho ohledy. Co mě v jeho citované knize fascinuje, jsou snesená fakta (taky jsem se blbostí zabýval, ale tak hluboko v hledání pramenů jsem nedošel); drhne to pro mě tam, jak je interpretuje. První, co mě zarazilo, je absence vysvětlení, proč jsou ideologie neprůstřelné. A z toho plynoucí otázka, zda autor nějaké z nich (konspirace) nepodléhá.

Jeho poslední knížka se důkladně zabývá historicky tématem stupidity (včetně Cippoliových zákonů), od strany 76 však přesahuje autor do českých dějin. Ty si zaslouží víc než dojem. Je dobré připomenout snahy o vymýcení českého národa, není ale nutné připojovat se ke katastrofickým scénářům. Například, že Kundera psal a píše francouzsky. Ponurá předpověď budoucnosti je doložena mnoha skutečnostmi. celé lidské počínání se jeví jako soubor stupidit vedoucí k zániku. Je tu ale světlo na konci tunelu. Neberu autorovi jeho vizi o možné tvůrčí jednotě sousedních elit, včetně maďarské a slovinské. Ale přece jen mi na tom něco nesedí. Asi to Maďarsko.

Celkové hodnocení: výborné. Jen bych doporučil příště zařadit Schauerovu otázku do textu (vejde se tam amůže hned naštvat čtenáře) a podobně bych naložil s Heydrichovým projevem. Pouhý odkaz to zdržuje a je otázka, kolik lidí to dohledá.