Je překvapující, jak málo lidí dnes ví, že Shakespeare byl nejen velký dramatik a básník, ale také velmi úspěšný podnikatel.

Přestože nepocházel z urozených kruhů, odešel jako mladík za štěstím do Londýna a díky své činorodosti, talentu a píli se stal podílníkem divadelní herecké společnosti Služebníci lorda kancléře.

Bylo to poprvé v dějinách anglického divadla, kdy byli herci zároveň spolumajiteli svého podniku. Podnikavý Shakespeare zaplatil za svůj osminový podíl 70 liber, což byla na svou dobu obrovská suma, mnohonásobně převyšující běžný příjem.

Investice se mu ale vyplatila. Služebníci lorda kancléře se stali nejslavnějším ansáblem v zemi a jejich legendární divadlo Globe praskalo ve švech. Pojalo na 3 tisíce diváků, přičemž většina z nich se tísnila vestoje za pouhou penny v kotli před jevištěm, zatímco ochozy plnili spíše ti bohatí a urození.

Shakespeare měl jako podnikatel zájem na tom, aby divadlo vydělávalo, a tak psal pro všechny. Jeho hry jsou fantastickou směsicí vysokého umění a lidové zábavy. Dodnes fascinují milovníky literatury i širokou veřejnost.

Jako umělec i jako podnikatel měl Shakespeare úspěch. Dosáhl dokonce titulu džentlmena a poslední roky svého života dožil zajištěn ve vlastním velkém domě, který si koupil v rodném městečku Stratford nad Avonou.

I když poslouchám Shakespearovy Sonety, říkám si, že to musel být velmi pragmatický muž. Potvrzuje to také popis, který o slavném bardovi podává jeho životopisec, anglický básník Ted Hughes:

„Je velmi dobře známo, že tento dramatik, jenž půjčoval peníze, obchodoval s kukuřicí, spekuloval s nemovitostmi a věnoval se všelijakému jinému kšeftaření, projevoval po celý svůj život nanejvýš přizpůsobivý oportunismus a vytříbený čich na pohyby tržních sil.“

Proč je dnes, 400 let po Shakespearovi, umění s podnikáním pro mnohé lidi neslučitelné? Domnívám se, že hlavní příčiny jsou dvě. Jednak je veřejnost poznamenána romantickou představou umělce jakožto duchovního člověka kompletně odtrženého od reality. A dále je tato idea v umělcích utvrzována na uměleckých školách (s výjimkou těch liberálních).

Jako poradce a lektor se běžně setkávám s umělci, které škola vůbec nepřipravila na praktický život. Mohli by se od Shakespeara učit. Úvaha, že kvalitní umění může přežít jedině s podporou mecenášů a státu byla tehdy stejně nesmyslná jako dnes.

Zdroje: Mark McGuiness: Podnikejte jako Shakespeare (se svolením autora i překladatele) + Ted Hughes: Shakespeare and the Goddess of Complete Being + William Shakespeare: Sonety + Wikipedia: William Shakespeare a Globe Theatre