Velkou senzací v moderní evoluční biologii jsou objevy, které naznačují, že i Lamarck měl kus pravdy.

Epigenetický přenos zkušeností, preferencí či dokonce jistého druhu paměti mezi generacemi organismů je možný i mimo nahodilý mechanismus genetických mutací. Jinými slovy, strach posílený v jedné generaci se může přenášet na embrya generací následujících. A to je solidní vědecký fakt.

Tohle samozřejmě hraje obrovsky do karet lidem, kteří odjakživa tvrdili, že lidská duše obsahuje stopy něčeho mimo tento život — ať už tomu říkají archetypy, minulé životy, tao, bůh nebo kosmické vědomí, epigenetika v zásadě připouští, že přenos některých fragmentů vědomí by mohl být teoreticky možný. Sice je to trochu jako skládat zpaměti román z hromady rozsypaných liter, ale i tak jde o zásadní průlom v dřívějším nahlížení na genezi vědomí.

Takže ne, vědci nedokázali reinkarnaci ani existenci boha, jak to zajisté budou vykládat kněží a mystici všech vyznání. Otevřeli však brány vědomí dědičným vlivům, jejichž působení dříve popírali. Ve srovnání s vlivem výchovy či prostředí jde možná jen o okrajový fenomén, ale to se vlastně teprve ukáže. No, není ta věda krásná?

Tip: Pokud vás téma zaujalo, jako dobrý úvod doporučuji skvělý článek v Respektu (placený přístup)