Zdá se, že Athéna ze mne po létech sňala kletbu špatných románů!

Po výtečném Marťanovi jsem si vychutnal finále Pressfieldovy Ohnivé brány a jak tak nahlížím do svého deníčku na www.coctu.cz, je to můj jednoznačně nejsilnější (a proto nejlepší) román přinejmenším od roku 2010.


Podittul sice lákal na bitvu u Thermopyl, ale děj pokrývá mnohem delší časový úsek a má tolik příběhových vrstev, že jen těžko hledám literární srovnání, pominu-li epického Pána prstenů. Pressfieldův román je přitom natolik historicky věrný, že jej některé vojenské akademie v USA vyučují v rámci studia.

Abychom si rozuměli, Ohnivá brána není prostoduchý válečný thriller. Je to vrcholný historický román, umělecké dílo, který věrně popisuje život v tehdejších městských státech a Spartě především. Pokud si to můžete dopřát, rozhodně doporučuji číst v originále. Pressfieldova angličtina je krásně bohatá a výrazně umocnila můj zážitek z nezkrácené Audible verze.