Petr Zelenka pro mne zůstává největším českým režisérem současnosti.

Jeho horká filmová novinka Ztraceni v Mnichově nabízí prakticky vše, co bych od vrcholného Zelenky čekal, tedy vynikající scénář, dialogy, herecké výkony, hudbu i režii.

Tentokrát však přidal zcela originální a nečekanou příběhovou linku a ťal dosud nejhlouběji do našeho připosraného národního nevědomí. Banální příběh, nad kterým zpočátku divák jen kroutí hlavou, tak postupně graduje do absurdního dramatu, které dokonale vystihuje vnitřní rozpolcenost české duše.


Ztraceni v Mnichově je zřejmě vůbec nejnáročnější Zelenkův film, čemuž bohužel odpovídal i prázdný kinosál. V respektu smekám před Zelenkovou filmařskou i čistě občanskou odvahou. Nejenže se rozpustile pustil do tématu, kolem kterého chodí po špičkách i učitelé a historici, ale filmu jako takovému dal strukturu, která je snad i ve světovém kontextu nevídaná.

Kdyby Zelenka tvořil v Hollywoodu, chodili by s Tarantinem na pivo!