Historie svobody
Pompézní, pro svůj dramatický oblouk napříč epochami — od antiky a původu křesťanství, přes středověk, vznik USA a francouzskou revoluci, po 20. století, Churchilla a studenou válku, až po občanskou neposlušnost novověku — celková délka nahrávky 18:30 hod odpovídá zhruba 700stránkové knize. Pompézní, pro nezaměnitelné rétorické podání a emocemi nabitou dikci, která je pro Fearse typická.
Co se mi líbilo: Téměř vše, zejména celý vývoj ideálu svobody od prvopočátků po současnost, trefný popis Napoleona coby narcisistního a neúspěšného tyrana, miniportréty amerických Otců zakladatelů, Lincolna, občanské války…
Co se mi nelíbilo: Líčení Ježíše Krista jakožto historické osoby, těžká to úlitba americkému posluchačstvu. Musím přiznat, že za tohle u mne Fears coby historik hodně klesl. Forma by neměla mít přednost před pravdivostí a jeho interpretace Nového zákona coby svého druhu historického dokumentu je právě taková.
Co mi zůstalo: Báječný hřejivý pocit, že sdílím něco, co mnoho generací mužů a žen přede mnou. A zjištění, že libertariánský pohled na svět nijak nenavazuje na evoluci osobní svobody, která je ve své podstatě historií zájmu o svobody druhých, a teprve nakonec o tu vlastní, osobní.
Tipy na další zajímavé knihy najdete na mém čtenářském blogu Co čtu.