2. část rozsáhlé ukázky z bestselleru Na volné noze: Podnikejte jako profesionálové. Vydal Jan Melvil na jaře 2017 jako vůbec 1. knihu pro freelancery v češtině.

Mou knihu Na volné noze vydalo letos na jaře nakladatelství Jan Melvil se značným ohlasem — po 1. nákladu 5000 výtisků se jen zaprášilo, a tak šla na dotisk už necelé tři měsíce po vydání. Se svolením vydavatele přináším čtenářům Aktuálně rozsáhlou ukázku z knihy rozdělenou do několika části:

1. Dá se podnikání naučit? (úvod)
2. Nezávislí profesionálové (tato část)
3. Nezáleží na formě, ale na přístupu
4. Podnikáním se hlásíte k myšlence svobody i vy
5. Tichá revoluce

Nezávislí profesionálové
Co znamená podnikat na volné noze?

Napsal Robert Vlach. Vydalo nakladatelství Jan Melvil na jaře 2017. Všechna práva vyhrazena.

Když se řekne nezávislý profesionál, kdo nebo co se vám vybaví?

Jako malý kluk jsem miloval dva literární hrdiny: Sherlocka Holmese a Jamese Herriota, yorkshirského zvěrolékaře, který se svým příručním kufříkem objížděl klienty v místní vrchovině a prožíval s nimi různé příhody. Oba byli svými pány a to mi nesmírně imponovalo. Chtěl jsem být nezávislý a svobodný jako oni. Práce mých snů!

Teprve nedávno jsem si s jistým překvapením uvědomil, že se mi oba sny splnily: vždyť Sherlock byl detektivní poradce (profese, kterou si vymyslel), a pokud jde o Herriotova veterináře, část mé klientely se nachází v beskydských horách.

Podobně jako Herriot i já nastartuji jednou za pár týdnů auto a vyrazím křivolakými horskými silnicemi po návštěvách. I já mám tašku, ale namísto veterinárního náčiní je v ní notebook a nepomáhám zvířatům, ale spíš malým byznysům a firmám. A stejně jako v Herriotových dobrodružstvích i já potkávám velmi svérázné a odhodlané horaly – lidi, jako je přírodní stavitel Jakub Gajda, který natáčí videoblog Přírodní bydlení, nebo Zuzana Bílková, která se stala místní Živnostnicí roku, protože zachránila skomírající výrobu vlněných přikrývek.

Mé dnešní podnikání se sice klukovskému snu částečně podobá, ale ve skutečnosti je úplně jiné. Představa je výchozí bod, jakási rozhledna, z níž obhlížíme nové a dosud vzdálené území. A v našem zájmu je, aby představa byla co nejlepší, abychom věděli, co čekat a na co se připravit.

Sny a realita

Věřím, že i když zatím sami nepodnikáte, máte už nějakou představu, co to znamená být na volné noze. Problém však je, že tyto laické představy většinou moc neodpovídají skutečnosti.

Je například velký rozdíl mezi tím, jak se daná práce jeví či podává někde na škole, v knize či televizi, a tím, když ji pak skutečně děláte – když je to váš byznys a jste v tom od rána do večera. Dokonce i pokud znáte nějaké lidi, kteří byli či jsou na volné noze, můžete mít dosti zkreslenou představu, co jejich práce ve skutečnosti obnáší.

Profesionál může pracovat distančně na projektech pro nejnáročnější zahraniční klientelu, denně komunikovat s tuctem spolupracovníků, a přitom nevytáhnout paty z domu, kde mu na klíně přede kočka a děti „vylepšují“ na bílé tabuli poslední verzi projektu. A tohle nikdo zvenčí nevidí.

Romantické představy, předsudky, případně úplná nevědomost či nejistota, co daná práce na volné noze zahrnuje, přitom mohou rozjezd podnikání dost zkomplikovat.

Netýká se to jen podnikání na volné noze. Spousta milovníků dobrého jídla a pití má například sen otevřít si vlastní kavárnu či restauraci, přestože ve skutečnosti jde o tvrdý byznys s nemalými vstupními náklady, kde většina podniků do pěti let zavře. Není divu, že gastro profesionálové se pak zpravidla shodují v tom, že než vyhazovat peníze oknem je lepší nejdřív pár měsíců v nějakém zavedeném podniku pracovat a zjistit, o čem to je. Vědí, že zažít na vlastní bolavé nohy, co vždy usměvavá obsluha mlsných foodies reálně obnáší, je nenahraditelná zkušenost:

„Snažte se proniknout do provozu jakýmkoli způsobem. To znamená nechat se zaměstnat. Takových lidí se u nás v bistru zajímá o práci velké množství. Vidím jim to hned na očích, když přijdou. Jsou to lidé absolutně snící, protože vidí jenom tu jednu dvacetinu z hezkého snu, který my servírujeme. Málokdo, nebo skoro nikdo si neumí přestavit tvrdost té práce, která je náročná jak psychicky, tak fyzicky. Je to něco, co dokáže vydržet jenom určitý typ osobností. Doporučila bych jim, aby skutečně někde makali – na směny, vstávali, stáli celý den na nohou – protože tak si uvědomí, jak to je,“ odpovídá na otázku, co by poradila nadšencům, kteří si chtějí otevřít vlastní podnik, Hana Michopulu, zakladatelka prvních farmářských trhů v Česku a úspěšného chlebíčkového bistra Sisters v Praze na Dlouhé ulici.

Naše výchozí představa o práci na volné noze nesmí být právě jen takovým krásným snem, který se rozplyne při prvním kontaktu s tržní realitou. Proto začneme definicí nezávislých profesionálů a jejich podnikání na volné noze. Nabudeme tím jistotu, že sdílíme stejnou představu, která má reálnou oporu v praxi. Jako kompas v moři podnikání nás pak bude provázet celou knihou a budeme se k ní vracet zejména tam, kde se cesty podnikání větví.

Nezávislý profesionál je totéž, co freelancer

Definici nemůžeme odbýt citací z anglické Wikipedie, která zmiňuje půl tuctu částečně si protiřečících zdrojů a mj. říká, že freelancing „převažuje v hudbě, psaní, herectví, programování, webdesignu, překladatelství a ilustracích“.

Jediná správná definice freelancingu, kterou bych mohl ocitovat a pokračovat dále, bohužel neexistuje. Ale to nás nemusí až tak znepokojovat. Podíváme se na práci na volné noze z různých stran a pohledů. Fascinují mne svou různorodostí. Každý nahlíží na práci nezávislých profesionálů z jiného úhlu a jejich spojením dojdeme k mnohem plastičtější představě.

Předesílám, že není podstatné, jestli říkáme nezávislý profesionál, volnonožec, kontraktor, anglicky freelancer apod. Tyto pojmy se používají v různých souvislostech, ale významově se příliš neliší. Stejně tak můžeme zaměňovat pojmy freelancing, na volné noze, osobní či profesní podnikání atp. Stále bude řeč o tomtéž.

Podle jazykové porady Ústavu pro jazyk český AV ČR pochází spojení na volné noze z němčiny: „Do češtiny se tento frazém dostal přímým překladem z německého jazyka, kde se ve stejném významu používá spojení auf freiem Fuß.“ Stejná je i německá vazba na sloveso být, tedy auf freiem Fuß sein – být na volné noze. A z téhož zdroje zřejmě pochází i zastaralé spojení na svobodné noze.

Výjimečně jsem slyšel i námitku, že slovo podnikání nemá příliš dobrý zvuk, a proto by se nemělo ve spojení s prací na volné noze používat. Jelikož se ale většina nezávislých profesionálů za podnikatele považuje a také v angličtině je sousloví freelance business běžné, používám volně podle kontextu obě spojení, tedy práce i podnikání na volné noze. Jak ostatně sami uvidíte, různých novotvarů se kolem volné nohy točí ještě mnohem víc.

Osobnost profesionála splývá s podnikáním

Zopakujme si základní definici, která je docela prostá:

V samém středu podnikání na volné noze je člověk, nezávislý profesionál, který pracuje na sebe a své jméno. Freelancing je převážně podnikáním odborníků, kteří vykonávají konkrétní profesi či řemeslo. A právě pro tuto odbornost si je zákazníci najímají.

Podnikání je tedy soustředěno kolem naší osoby. Zatímco majitel společnosti může na svůj byznys pohlížet jakoby zvenčí, na volné noze je podnikání do velké míry naší neoddělitelnou součástí. Firmu lze obvykle zrušit, rozdělit či prodat; je to subjekt oddělený od osoby majitele či majitelů. To na volné noze neplatí. Zkuste se vžít do kůže tohoto freelancera:

Budu-li dvacet let na volné noze jako překladatel, tato práce zásadně ovlivní to, kým jsem. Změní mne knihy, které přeložím, a pokud budu pracovat doma jako většina mých kolegů, poznamená mě možná i trochu osamělý a sedavý způsob života, roky strávené u počítače. Získám větší rozhled a kamarády budu uzemňovat hláškami nebo i dlouhými citacemi oblíbených pasáží. Většina známých mě začne vnímat jako překladatele a postupem let se na mě budou sami obracet s nejrůznějšími překladatelskými hlavolamy, prosbami či drobnými zakázkami. Přijmu-li překladatelství za svou kariérní a osobní volbu, hranice mezi mou osobností a profesí časem vymizí docela, respektive obě složky budou hluboce provázané.

Píšu v první osobě, ale přiznám se, že před očima jsem měl svého kamaráda, předního překladatele anglické literatury Aleše Drobka. Překládal knihy Michaela Lewise, Jeremyho Clarksona, Stevena Johnsona, Malcolma Gladwella a dalších autorů – během uplynulých třinácti let celkem na třicet titulů!

Popis na něj docela sedí, ačkoli stejný vzorec plně integrované profesní osobnosti jsem viděl nesčetněkrát u jiných profesionálů. Na Alešovi je zajímavé i to, že vystudoval ekonomii, nikoli překladatelství nebo angličtinu. S překlady na volné noze začínal jako nadšený amatér (jako fanoušek otitulkoval například seriál Futurama) a přes žánrové sci-fi se vypracoval až k uvedeným bestsellerovým autorům.

Profese, kterou si zvolíme, formuje náš život a osobnost víc, než si někdy připouštíme. Tím teď nemám na mysli povrchní profesní deformace, ale skutečnost, že profese přetrvává, i když se ostatní okolnosti našeho života mění. Člověk se několikrát přestěhuje, má děti, které odrostou, možná i během let změní partnera nebo prodělá těžkou nemoc. Přesto nadále působí ve stejném oboru, a i když se pozvolna jako expert vyvíjí, hlavní odbornost zůstává stejná.

Sepětí života a práce na volné noze za dramatických okolností ilustruje těžká situace, která potkala mou kamarádku Báru Rektorovou.

Bára se roky specializuje na zážitkový sushi catering a její mikrofirma Sushiqueen vyrábí to nejlepší sushi, jaké jsem kdy v Česku ochutnal. Má jediného zaměstnance, kterým je další výjimečný profesionál, japonský sushi mistr Yuki Omaki.

V listopadu 2015 si Bára postěžovala tátovi, který je neurolog, na divný pocit v obličeji a ten ji hned poslal na vyšetření, kde jí bohužel našli nádor na mozku. Okamžitě absolvovala operaci a následovala náročná terapie. Ze dne na den se jí obrátil život i s podnikáním vzhůru nohama.

Jiný by možná v takové chvíli hodil práci za hlavu. Ne tak Bára! Začala o svém problému otevřeně psát na sociální sítě, čímž si získala obrovské sympatie lidí, kteří ji dříve ani neznali.

Přes noc otočila obchodní model, který do té doby stál na její osobní přítomnosti na akcích. Nově upřednostnila rozvážky exkluzivního sushi, které mohl zajišťovat sám Yuki, a postarala se i o to, aby s pomocí kolegů proběhly již objednané cateringové akce. Bářin přístup je vzácnou ukázkou dokonalé profesionality, která se neskloní před žádným problémem. Svým postojem ukázala, že na tom, co dělá, jí bytostně záleží, a nedopustí, aby její obtížná situace poškodila kohokoli dalšího. Moc za to Báru obdivuji a pevně věřím, že se brzy plně zotaví.

Pointa? I když má Bára jednoho stálého zaměstnance a nejmíň tucet dalších dlouhodobých či příležitostných spolupracovníků, kteří jí pomáhají s přípravou větších akcí, marketingem či psaním textů, stále o ní můžeme hovořit jako o nezávislé profesionálce.

„Jsem na volné noze už 13 let. Jsem veterán,“ píše Bára v jednom ze svých článků. Bez ohledu na tým a všechno kolem je ztělesněním, duší i tváří svého cateringového byznysu. Jsou to její vize a zkušenosti, které jej posouvají dále a dávají mu život. Že je jako nezávislá profesionálka středobodem svého podnikání, tedy nutně neznamená, že nemůže mít nějakého zaměstnance nebo celý tým spolupracovníků, kteří se zapojují do jejích projektů.

Podle našeho průzkumu má 7 % českých freelancerů zaměstnance a dalších 11 % je mívá na přechodnou dobu. Těch, kteří přibírají do týmu další freelancery či pomocníky, je pochopitelně ještě mnohem více. Spolupráce s dalšími profesionály je na volné noze běžná a být freelancerem rozhodně neznamená pracovat v izolaci, naopak.

Nezávislý profesionál je tedy nositelem dané odbornosti a s ní spojené reputace. Zároveň ale může najímat, zaměstnávat či řídit řadu lidí, jako by to byla firma. Rozdíl je v tom, že takové podnikání je stále soustředěno výhradně kolem této vůdčí osoby. Do každé zakázky vkládá své znalosti i dobré jméno a je zde evidentní osobní zodpovědnost za výsledek – bez ohledu na to, kolik dalších lidí se točí kolem.

Supermani na volné noze

Ve světě snadno narazíte i na příklady osobního podnikání nafouknutého do olbřímích rozměrů. Globálně úspěšní umělci jako třeba Bruce Springsteen mají kolem sebe početný produkční tým, profi kapelu a další specialisty, kteří si berou na starost dílčí oblasti: studiovou produkci, vztahy s médii a distributory, focení, osobní fitness program apod.

S jejich podporou vydělal The Boss v roce 2015 na turné a prodeji alb úctyhodných 81 milionů dolarů. V centru toho všeho je však stále jeden chlap s kytarou; umělec, který celý ten cirkus vystavěl na svém charismatu, silných melodiích a na hlase, jímž utáhne i čtyřhodinový koncert před vyprodaným stadionem.

Obdobné schéma spolupráce s podpůrným týmem využívá spousta hvězd a celebrit. (Pokud by vás to zajímalo, rozhovory s odborníky z těchto pomocných profesí a čtivé nahlédnutí do zákulisí brandingu celebrit nabízí třeba starší knížka Gerrieho Lima Idol to Icon.)

Součinnost týmu profesionálů kolem jedné výrazné osobnosti se ovšem netýká jen šoubyznysu a celebrit, ale také většiny dalších oborů.

Někdy vznikne kolem práce jednoho člověka i stálá podpůrná firma. Dobrým příkladem je třeba americký profesor psychologie a marketingu Robert Cialdini, jehož kniha Zbraně vlivu o manipulačních technikách vyšla poprvé v roce 1984 a stále se skvěle prodává v pravidelně doplňovaných edicích (aktuálně jde o 362. nejprodávanější knihu na celém Amazonu).

Cialdini postupně přidal také školení, certifikace, workshopy, dokonce komiksové vydání a nedávno vyšlo volné pokračování s názvem Před-svěčování. Všechny tyto činnosti zastřešuje Cialdiniho servisní firma Influence at Work, duší a tváří je však pochopitelně především on. Cialdini je zároveň příkladem toho, jak může na velkém trhu jedna výjimečná kniha vést až k milionovému osobnímu byznysu a dlouhé kariéře čítající několik dekád.

Podobný status autorské celebrity má u nás třeba Petr Ludwig, autor bestselleru Konec prokrastinace, jehož společnost GrowJOB dnes zajišťuje související poradenství a školení.

Jak vidíte, výchozí definice podnikání na volné noze coby menšího či většího kruhu, v jehož středu stojí osobnost, odborník, nezávislý profesionál, má něco do sebe. Může stát samojediný, nebo mít kolem sebe tým či firmu, ale stále je to hlavně o ní či o něm – o odbornosti, umu, profesionalitě, dobrém jméně, osobním přínosu a zodpovědnosti.

Hollywood stojí na volných nohách

Zajímavé věci se dějí, když začnou špičkoví nezávislí specialisté spolupracovat. A protože na volné noze stojí a pracuje velká část Hollywoodu, vžilo se pro takovou spolupráci v angličtině mj. označení hollywoodský model.

Kdysi byli filmoví profesionálové často zaměstnáni ve velkých studiích, ale v moderní éře obvykle dělají sami na sebe. Budují si jméno a do filmů se nechávají najímat na projektové bázi za smluvní ceny. Na některých filmech pracují třeba i stovky kreativních profesionálů:

„Zatímco na filmovou produkci si (velká studia) najímají externisty, o marketing a distribuci se obvykle starají stálí zaměstnanci,“ popisuje publicista Adam Davidson dělbu práce ve filmovém průmyslu v článku pro The New York Times z roku 2015.

„Projekty vznikají rychle a s tvrdými termíny, proto jsou tito důležití pracovníci v relativně silné vyjednávací pozici. Například odměny kosmetiček a kadeřníků na filmovém place jsou mnohem vyšší, než kolik berou jejich protějšky v nejlepších salonech,“ upřesňuje Davidson a dodává, že „hollywoodský model se dnes využívá i při stavbě mostů, navrhování aplikací nebo zakládání restaurací. Mnohé kosmetické firmy sestavují krátkodobé týmy estetiků a technických expertů pro vývoj nových produktů, načež předávají vlastní výrobu továrně s běžnými zaměstnanci.“

Obrovskou výhodou hollywoodského modelu je, že umožňuje na velkých projektech oddělit lidské zdroje (tedy lidi a jejich dovednosti) od jiných forem kapitálu a výrobních prostředků. Filmové studio (nebo jakákoli jiná firma) v roli zadavatele tak může vlastnit jen to nejnutnější. Kvalifikovanou pracovní sílu, která mnohdy představuje největší výdaj, si najímá podle potřeby.

Lidský kapitál filmových profesionálů, který spočívá zejména v jejich reputaci a v tom, co dovedou, se tak může volně přesouvat mezi konkurenčními projekty a v konečném důsledku z toho profitují všechny produkce. Studia nemusí platit úzce zaměřené specialisty, jejichž expertizu využijí jednou za pár let, a ti zase mohou na volném trhu prodat svou dovednost nejlepší nabídce.

Kapitál v osobním skupenství

Freelancing je kapitálově nenáročné podnikání, což znamená, že k jeho rozjezdu a financování nepotřebujete moc peněz, početnou pracovní sílu či drahé vybavení.

Celých 96 % freelancerů v našem průzkumu uvedlo, že rozjížděli své podnikání bez kapitálu nebo z vlastních a rodinných úspor. Pouze ve 4 % případů byl tedy rozjezd významněji financován externě. Tato nízkonákladovost je pro freelancing typická. Drtivá většina volnonožců začíná s tím, co mají na účtě, a s vybavením, které už využívají pro osobní potřebu: počítač, mobil, auto, domácí kancelář apod.

Ona kapitálová nenáročnost se však týká jen konvenčních forem kapitálu, jako jsou peníze a hmotný majetek. Ve skutečnosti to neznamená, že bychom na volné noze vůbec žádný kapitál nepotřebovali. Naopak, potřebujeme jej spousty, jenomže v jiném skupenství.

Kapitál, který zapojují do podnikání nezávislí profesionálové, je převážně osobní a nehmatatelný. Jistě potřebují nějaké to věcné vybavení a čas na práci, což je také svého druhu kapitál. Nejcennějším kapitálem na volné noze je však odborná kvalifikace, znalosti a dovednosti, oborové vzdělání, různá osvědčení, zkoušky či certifikace; dále praxe, zkušenosti, silné stránky, užitečné kontakty, reference, a dokonce reputace – pokud do podnikání vstupujete s tím, že už máte v oboru nějaké jméno z předchozího působení, je to jistá forma kapitálu, který můžete buď zúročit a rozmnožit, anebo jednou provždy ztratit.

Právě o tento osobní kapitál trh velmi stojí. Profesionálů, kteří disponují žádanou odborností a tou správnou kombinací dalších dovedností či vlastností, je vždy omezené množství. To jim dovoluje účtovat si i vyšší cenu. A naopak, když žádnou odbornost nemáte nebo o ni není zájem a na trhu převyšuje nabídka poptávku, tlačí to ceny dolů. Nedostatečný, nebo dokonce žádný osobní kapitál pak znamená hrát spoustu muziky za málo peněz.

Máte-li pouze nadšení, čas a chuť do práce, neznamená to nutně, že byste na volné noze nemohli začít podnikat. Ale vaše pozice pro jednání o ceně bude proklatě nízká. O nadšení bez odbornosti zákazníci nijak zvlášť nestojí. Nadchnout se dokáže prakticky každý a na trhu je takových lidí spousta. Jinak řečeno, když nebudete mít žádnou odbornost, váš čas bude mít cenu nekvalifikované práce, i kdybyste zářili nadšením jako vánoční stromeček.

Bez kvalifikace a dalších vlastností, které zvyšují hodnotu (a tedy i cenu) profesionála, vás bude trh fackovat špatně placenou prací a zákazníci si dvakrát rozmyslí, než vám svěří větší zodpovědnost. Každý, kdo takto začíná, pocítí brzy potřebu učit se novým dovednostem, specializovat se, odlišit a zvýšit tím co nejvíce svou tržní hodnotu.

Osobní kapitál je u většiny nezávislých profesionálů klíčový, ale existují i zmíněné výjimky. Když si budete chtít zařídit hospodu, kavárnu, stolařskou dílnu nebo nákladní přepravu, vydáte na rozjezd podnikání i stovky tisíc. Vybavení, stroje, přizpůsobení provozovny, to všechno stojí nemalé peníze. A netýká se to jen kavárníků či řemeslníků.

I někteří projektanti či vývojáři mohou ke své práci potřebovat drahý profesionální software za desítky nebo i stovky tisíc. A když budete restaurovat a prodávat sběratelům historické samurajské meče, jako to dělá můj klient Igor Hochmajer, rozseknete nejspíš každé prasátko v dosahu, abyste jich mohli mít byť jen pár skladem.

Pracují-li však tito odborníci na sebe a své jméno bez desítek zaměstnanců, můžeme o nich zajisté hovořit jako o nezávislých profesionálech. Jejich přístup je důležitější než to, jaká forma kapitálu převažuje. Řemeslník, kavárník i samuraj, ti všichni odbornost potřebují. I kdyby meče z nebe padaly, někdo musí umět najít a poznat ten pravý.

Pokračování (3. část)