Neobjevená Gruzie (1. část)
Reakce Gruzínů z Tbilisi na slovo “Tkibuli” je hlavně plná údivu: jak si můžeš vybrat takové místo k práci a životu?
Dnes dám opět prostor mladé dobrovolnici Iwoně z Vratislavi, jedné z našich zaměstnankyň v odlehlém regionu Tkibuli. Představí Vám nejen město na konci světa, ale také její pocity z pobytu v Gruzii.
První článek o Tkibuli naleznete ZDE
Tímto článkem navíc zahajuji sérii, ve které postupně chci představit různé oblasti a regiony Gruzie a dát nejen batůžkářům z Čech a Moravy tipy na super dovču. Vlastně tím trochu supluji činnost gruzínského ministerstva turistiky, které je stejně úplně neschopné, zkorumpované a nikdy z jeho útrob nevzejde pro normální zájemce o Gruzii nic užitečného :-) Tak přeju příjemné počtení.

Gruzie je pro Poláky zemí fascinující a taky módní. Jenže já o ni moc nevěděla, jen o Kavkazu a tak jsem se rozhodla ji prozkoumat lépe, pomocí několikaměsíčního dobrovolnického programu. Nevybrala jsem si však Tbilisi nebo nějaké jiné turistické centrum. Odjela jsem do Tkibuli – zapomenutého města takřka na konci světa.
Tkibuli leží 250 km na západ od Tbilisi.. Město mi svou atmosférou připomíná život z kunderových knížek (a tím vice proto, že pracuji v české organizaci), vše jako by se zde zastavilo v 70. letech. Tkibuli vzniklo v dobách Sovětského svazu, kdy se zde kopalo uhlí. Tehdy tady žilo až 40 000 obyvatel. Jenže po rozpadu SSSR se doly zavřely a lidé přišli o práci. Odstěhovali se a zůstalo jich jen asi 8000. Více než polovina obyvatel navíc nemá práci.
Město leží v nádherném kraji uprostřed lesů, jezer a hor. Okouzluje svou architekturou – obří divadlo, dům pionýrů. Na náměstí je taky úřad města, palmy, za nimi ostré štíty hor. Uprostřed malá zoo – pávi v kleci a nezbytná fontána. Před úřadem města potom obří socha Stalina, snad největší v Gruzii. Jenže o ulici dál už se sklesle tyčí bloky oprýskaných starých paneláků. Jsou jich desítky.

Reakce Gruzínů z Tbilisi na slovo “Tkibuli” je hlavně plná údivu: jak si můžeš vybrat takové místo k práci a životu? Stačí krátká procházka městem, a nejen tato reakce tbilisanů mne ujišťuje, že Tkibuli je to pravé místo na realizaci rozvojových projektů.
Duo organizací – Člověk v tísni a jím založená místní neziskovka Tkibuli Development Fund organizuje jazykové kurzy, počítačové kurzy, školení pro ty, kteří by si chtěli založit vlastní byznys. Financuje například také material pro zemědělce. Kancelář slouží i jako internetová kavárna.
V rámci jednoho z našich projektů měla ráno 9.srpna odletět skupinka Gruzínů na studijní cestu do Polska. Cílem měla být přírodní rezervace Dolina Baryczy. Cesta měla za cíl ukázat Gruzínům jak funguje turistický ruch v Evropě. Jenže nikdo nevěděl, že o den dříve vypukne válka.
Taky jsem nečekala, že začne válka. Většinou dobrovolníci Polské Pomoci vyjíždějí do Afriky a tak se mi pobyt v Gruzii zdál bezpečný. Byla jsem proto evakuována do Arménie. Tam jsem byla dva týdny a když se ruská vojska vytratily z území Gruzie, vrátila jsem se i já zpět do Tbilisi.

Gruzie je v Polsku velmi oblíbená. Když válka vypukla, polská ambasáda ze země evakuovala několik stovek lidí, mezi nimi desítky Čechů a Slováků. Část lidí odjelo do Turecka, Íránu nebo Náhorního Karabachu. Tam jsem se taky na několik dní ocitla a paní v obchodě mne ani moc nepřekvapila, když řekla: “Za poslední týden tady bylo tolik Poláků! To tu ještě nikdy nebylo.” Říkám ji, že to byli turisti evakuovaní z Gruzie. Stejně jako já.
Dva týdny po této vynucené dovolené v Arménii jsem vyrazila do Kazbegi. Tam má Člověk v tísni take svůj projekt. Týká se hlavně rozvoje turistické infrastruktury, ze které mohou těžit místní obyvatelé. Vznikla zde neziskovka Horský dům, skrze kterou se projekt realizuje. Na první pohled zde bylo vidět, co způsobila válka. Chyběli turisté. Paní v obchodě to řekla jasně: Turisti nejsou. A to jsem nakoupila tolik lahví dobrého vína. Místní mi ho nekoupí, je hodně drahé.”
Srpnový kavkazský konflikt, to nejsou jen vybombardované bloky domů v Gori a okolních vesnicích, 75 tisíc vnitřních uprchlíků, kteří zůstali bez střechy nad hlavou, politické hry mezi USA a Ruskem, propaganda gruzínského i ruského prezidenta, ale také problem obyčejných lidí, jako je tato sympatická majitelka obchodu v Kazbegi. Sezóna zde sice skončila, ale turisté se snad příští rok pomalu začnou vracet.
Iwona Frydryszak

Pozn: Více o nádherném a neobjeveném regionu Tkibuli, neboli "Srdci lesa" se můžete dozvědět na nových internetových stránkách www.tkibuli.org
Dnes dám opět prostor mladé dobrovolnici Iwoně z Vratislavi, jedné z našich zaměstnankyň v odlehlém regionu Tkibuli. Představí Vám nejen město na konci světa, ale také její pocity z pobytu v Gruzii.
První článek o Tkibuli naleznete ZDE
Tímto článkem navíc zahajuji sérii, ve které postupně chci představit různé oblasti a regiony Gruzie a dát nejen batůžkářům z Čech a Moravy tipy na super dovču. Vlastně tím trochu supluji činnost gruzínského ministerstva turistiky, které je stejně úplně neschopné, zkorumpované a nikdy z jeho útrob nevzejde pro normální zájemce o Gruzii nic užitečného :-) Tak přeju příjemné počtení.

null
Gruzie je pro Poláky zemí fascinující a taky módní. Jenže já o ni moc nevěděla, jen o Kavkazu a tak jsem se rozhodla ji prozkoumat lépe, pomocí několikaměsíčního dobrovolnického programu. Nevybrala jsem si však Tbilisi nebo nějaké jiné turistické centrum. Odjela jsem do Tkibuli – zapomenutého města takřka na konci světa.
Tkibuli leží 250 km na západ od Tbilisi.. Město mi svou atmosférou připomíná život z kunderových knížek (a tím vice proto, že pracuji v české organizaci), vše jako by se zde zastavilo v 70. letech. Tkibuli vzniklo v dobách Sovětského svazu, kdy se zde kopalo uhlí. Tehdy tady žilo až 40 000 obyvatel. Jenže po rozpadu SSSR se doly zavřely a lidé přišli o práci. Odstěhovali se a zůstalo jich jen asi 8000. Více než polovina obyvatel navíc nemá práci.
Město leží v nádherném kraji uprostřed lesů, jezer a hor. Okouzluje svou architekturou – obří divadlo, dům pionýrů. Na náměstí je taky úřad města, palmy, za nimi ostré štíty hor. Uprostřed malá zoo – pávi v kleci a nezbytná fontána. Před úřadem města potom obří socha Stalina, snad největší v Gruzii. Jenže o ulici dál už se sklesle tyčí bloky oprýskaných starých paneláků. Jsou jich desítky.

Tkibuli
Reakce Gruzínů z Tbilisi na slovo “Tkibuli” je hlavně plná údivu: jak si můžeš vybrat takové místo k práci a životu? Stačí krátká procházka městem, a nejen tato reakce tbilisanů mne ujišťuje, že Tkibuli je to pravé místo na realizaci rozvojových projektů.
Duo organizací – Člověk v tísni a jím založená místní neziskovka Tkibuli Development Fund organizuje jazykové kurzy, počítačové kurzy, školení pro ty, kteří by si chtěli založit vlastní byznys. Financuje například také material pro zemědělce. Kancelář slouží i jako internetová kavárna.
V rámci jednoho z našich projektů měla ráno 9.srpna odletět skupinka Gruzínů na studijní cestu do Polska. Cílem měla být přírodní rezervace Dolina Baryczy. Cesta měla za cíl ukázat Gruzínům jak funguje turistický ruch v Evropě. Jenže nikdo nevěděl, že o den dříve vypukne válka.
Taky jsem nečekala, že začne válka. Většinou dobrovolníci Polské Pomoci vyjíždějí do Afriky a tak se mi pobyt v Gruzii zdál bezpečný. Byla jsem proto evakuována do Arménie. Tam jsem byla dva týdny a když se ruská vojska vytratily z území Gruzie, vrátila jsem se i já zpět do Tbilisi.
Tibuli
Gruzie je v Polsku velmi oblíbená. Když válka vypukla, polská ambasáda ze země evakuovala několik stovek lidí, mezi nimi desítky Čechů a Slováků. Část lidí odjelo do Turecka, Íránu nebo Náhorního Karabachu. Tam jsem se taky na několik dní ocitla a paní v obchodě mne ani moc nepřekvapila, když řekla: “Za poslední týden tady bylo tolik Poláků! To tu ještě nikdy nebylo.” Říkám ji, že to byli turisti evakuovaní z Gruzie. Stejně jako já.
Dva týdny po této vynucené dovolené v Arménii jsem vyrazila do Kazbegi. Tam má Člověk v tísni take svůj projekt. Týká se hlavně rozvoje turistické infrastruktury, ze které mohou těžit místní obyvatelé. Vznikla zde neziskovka Horský dům, skrze kterou se projekt realizuje. Na první pohled zde bylo vidět, co způsobila válka. Chyběli turisté. Paní v obchodě to řekla jasně: Turisti nejsou. A to jsem nakoupila tolik lahví dobrého vína. Místní mi ho nekoupí, je hodně drahé.”
Srpnový kavkazský konflikt, to nejsou jen vybombardované bloky domů v Gori a okolních vesnicích, 75 tisíc vnitřních uprchlíků, kteří zůstali bez střechy nad hlavou, politické hry mezi USA a Ruskem, propaganda gruzínského i ruského prezidenta, ale také problem obyčejných lidí, jako je tato sympatická majitelka obchodu v Kazbegi. Sezóna zde sice skončila, ale turisté se snad příští rok pomalu začnou vracet.
Iwona Frydryszak
Tkibuli
Pozn: Více o nádherném a neobjeveném regionu Tkibuli, neboli "Srdci lesa" se můžete dozvědět na nových internetových stránkách www.tkibuli.org