Podívejte se, jak se maluje proti běloruské diktatuře

Roztomilé obrázky. Jsou na nich koťátka, slunečnice, milenci a taky pan prezident, jak řeční v televizi. A taky KGB, milicionáři nebo zloději. Ukazují realitu dneška, kontrast mezi městem a vesnicí. Zatímco ještě před pár lety mohli běloruští nezávislí malíři pouze malovat, nyní už občas mohou i vystavovat, aniž by je někdo při každé vernisáži zatýkal, jak si to dobře pamatuje malíř a performer Aleš Puškin.

Je konec dubna 2010. Stojím v neútulné státní galerii „Dom Mastašstva“ (Dům umění) která připomíná spíše staré skladiště než galerii. Naproti stolu paní „dozorkyně“, která si přísně prohlíží každého z mála návštěvníků, kteří do galerie vstoupí, visí barevný obraz malíře Igora Rimaševského.

Na první pohled na něm není nic neobvyklého. Je na něm namalována jedna z ulic hlavního města Minsku a odráží realitu všedních dní. Ženy odhrnují sníh, lidé posedávají na lavičkách okolo jakéhosi památníku. Jenže pro člověka znalého situace je tento obraz zajímavým příkladem formy protirežimního odporu.

Obraz je situován do zimní krajiny (jmenuje se Zimní úklid), což klidně může odkazovat k chystaným prezidentským volbám. Ty by se měly konat v únoru 2011 a největším favoritem bude – pokolikáté už – opět prezident Alexandr Lukašenko. Budova na obrázku je bulvár Nezávislosti v místech, kde stojí sídlo běloruské KGB – snad nejděsivější dům v Bělorusku. Tam se vyslýchají oponenti režimu, odtud se odposlouchávají telefonní hovory "problémových" i obyčejných lidí, tady se udržuje při životě běloruská státní ideologie. S budovou na obrázku však není něco v pořádku.


Igor Rimaševski - Zimní úklid (Foceno mobilem v Domě mastašstva v Minsku)

Při bližším prozkoumání je vidět, že na střeše nevlaje běloruská vlajka, ale bílo-červeno-bílá, lukašenkovým režimem nepovolená zástava - symbol demokratického Běloruska. V oknech svítí barevná světýlka. Vypadá to, jako by budova už více nesloužila "temným silám". Venku před budovou je - stejně jako ve skutečnosti - zcela logicky socha Felixe Dzeržinského (podle očitých svědků je uvnitř budovy KGB ještě jedna socha - jakýsi malý oltář, kde se tomuto zakladateli sovětské tajné policie zaměstnanci uklánějí). Sněhová pokrývka na obraze však z tváře Dzeržinského dělá spíše nejslavnějšího, v běloruském jazyce píšícího, básníka a spisovatele 20. století Janka Kupalu (vlastním jménem Ivan Lutsevitch). Odkazuje snad obraz na období po prezidentských volbách v roce 2011?

---


Igor Rimaševski - Rezervace (Foceno mobilem v Domě mastašstva v Minsku)

Obraz „Rezervace“ zase zobrazuje dva turisty, kteří vystoupili na hlavním minském nádraží a vyrážejí s kufry a batohy ohromeni čistotami ulic a velkolepostí staveb (to byl také můj případ). Jediné koho cestou potkávají, jsou všudypřítomné elementy současného Běloruska – uklízečky a milicionáři. Tento obraz může mít spojitost s oblíbeným prvkem běloruské státní televize, kdy reportéři odchytávají hned u nádraží zmatené zahraniční turisty (těch sice není moc, ale občas se najdou), kteří jsou nadšeni čistotou městského centra a rádi o tom do kamery povyprávějí. Srovnávání Minsku s jinými evropskými městy - zvláště tehdy, kdy je na tom hlavní město Běloruska lépe, se vždy vítá.

---

Igor Rimaševski - Vysoko v oblacích

---


Igor Rimaševski - Slunečnice

Další obrazy Rimaševského vždy mají nějaký detailní prvek odkazující k současné situaci v Bělorusku. Na obraze „Slunečnice“ vidíme jednu slunečnici, která o hodně přerůstá všechny ostatní (že by odkaz k rozdělení pravomocí v zemi?), jinde zase vesnickou idylku narušují lidé montující na střechu satelit (ano, na státní televizi se opravdu nedá dívat). Ještě jedna zajímavost - je li na nějakém Rimaševského obrazu televize, vysílá vždy jediný obraz – tvář prezidenta Lukašenka při jedné z mnoha několikahodinových promluv k národu.

Také další autorka Lyudmila Shurmaleva a nejkontroverznější běloruský malíř Aleš Puškin se skrze svá díla neopomíjejí vyjadřovat k současné politické a společenské situaci v tomto „sovětském skanzenu“ jak zemi označuje známý knižní průvodce Lonely Planet…

Reportáž o současných běloruských umělcích a jejich problémech s režimem (a nejen o tom) si již brzy budete moci přečíst v časopise Respekt...


Lyudmila Shurmaleva (Foceno mobilem v Domě mastašstva v Minsku) - Rodinka okrádá mladého muže, který přijel na nádraží do městečka Šklov na východě Běloruska (Městečko Šklov je rodištěm prezidenta Lukašenka).

---


Lyudmila Shurmaleva