„Podle mě si zaslouží víc než medaili,“ prohlásila žena, která na letišti Gatwick sklízela špinavé hrnečky od čaje, když na televizní obrazovce nad sebou zahlédla finále paralympijského turnaje ve stolním tenise.

Sportovní výkony tento týden ale byly víc než jen působivé a inspirující. Organizátoři v Londýně chtěli na Paralympijských hrách dosáhnout i něčeho jiného. Snažili se zdůraznit hlavně schopnosti sportovců, spíše než to, co je limituje. Chtěli, aby londýnské Hry byly výzvou ke změně a novému pohledu na věc. Jak řekl jeden ze závodníků, chtěli ukázat, co sportovci dokážou a ne to co dělat nemohou.

Minulý týden jsem si vzala pár dní volno a vyrazila na Paralympijské hry. Počasí bylo mizerné, a tak jsem byla ráda, že mám lístky na plavání do centra vodních sportů (Aquatic Centre), abych viděla plavat Filipa Coufala. Také bych byla bývala ráda viděla cyklistiku, ale lístky už byly vyprodané. Většina z nich se prodala už před rokem. V polovině paralympijských her dosáhla návštěvnost paralympijských sportovišť jednoho milionu diváků a několikanásobně více lidí přitom paralympiádu sledovalo také v televizi.

Návštěva paralympijské vesnice, kde měli čeští paralympionici svou základu, ale zcela vynahradila mé zklamání z vyprodaných lístků. Moc ráda jsem viděla Filipa a Davida Drahonínského hned po jejich návratu ze závodů a na cyklistiku jsem se podívala v televizi. Nicméně, bylo zvláštní si představit, že po skončení paralympiády se tohle nervové centrum Her stane něčím obývákem.

V médiích proběhla debata o velikosti jednotlivých týmů. Je samozřejmě pravda, že sport hendikepovaných je v některých zemích rozvinutější a má více prostředků. Ale „Paralelní Olympijské” hry urazily dlouhou cestu od té doby, co Dr Ludwig Guttman poprvé zorganizoval v nemocnici Stoke Mandeville sportovní klání pro šestnáct zraněných vojáků, které se konalo přesně v den zahájení Olympiády v Londýně 1948. Na Paralympiádě 2012 závodí rekordních 4200 sportovců (150 národností).

Lord Coe, šéf organizačního výboru Olympiády dopředu řekl, že chce vytvořit základnu fanoušků pro paralympijský sport. To se v Británii, kde televizní diváci mohli sledovat přímé přenosy hned z několika sportovních klání najednou a sportovci jsou dnes známí skoro v každé rodině, podařilo. Myslím, že by byl i docela rád, kdyby se mnou letěl zpět do Prahy v letadle, které bylo plné fanoušků Jiřího Ježka.

Poslední slovo ale nechám starostovi Londýna Borisovi Johnsonovi: “Díky své zkušenosti s Paralympiádou je Londýn nyní lepším místem.“


Spirit in Motion

They deserve more than a medal, if you ask me, said the lady clearing away dirty tea cups at Gatwick Airport as she glanced up at a Paralympic table tennis final on the television screen.

But the performances this week have been not only impressive and inspiring. The London organisers had another ambition for the Paralympic Games. Putting the emphasis firmly on ability rather than disability, they wanted the London Games to challenge and change perceptions. As one competitor said, to show what the athletes can do rather than what they can’t.

I took a couple of days off last week to go to the Paralympics. The weather was miserable so I was glad to have tickets for the Aquatic Centre. I would have loved to see the cycling too, but tickets were sold out, most snapped up over a year ago. Half way through the Games, around a million people have already attended events, with many times that number watching on television.

A visit to the Czech Paralympic base in the athletes village more than made up for my disappointment. I was pleased to see Filip and David Drahoninsky straight in from their respective competitions, and to watch the track cycling on screen. It was strange though, to think that once the Games are over, the team’s nerve centre will become someone’s living room.

There has been media discussion about the sizes of different teams. It is obviously true that disabled sport is more developed and better resourced in some countries. But the ‘Parallel Olympic’ Games have come a very long way since Dr Ludwig Guttman organised a sporting competition for sixteen injured servicemen at Stoke Mandeville Hospital to coincide with the first day of the London 1948 Olympics. A record 4000 athletes from 150 nations are competing in the 2012 Paralympics.

Lord Coe, head of the London Organising Committee said beforehand that he wanted to build a fan base for Paralympic sport. That has certainly been true in the UK where television viewers have been able to watch live transmission of several sports at once and competitors have become household names. But I think he would have been pretty happy too to have travelled back to Prague with me on a plane packed with the Jiri Jezek Fan Club.

But I’ll leave the last word to Mayor of London, Boris Johnson – London is a better place for its Paralympic experience.