Ministerstvo práce a sociálních věcí přijalo za svůj návrh lidovců týkající se změny v sociálním pojištění. Základním principem je zvýhodnění rodičů s dětmi a znevýhodnění bezdětných. Rodiče s jedním dítětem by zaplatili stejně, od dvou dětí více by je navrhovaný systém zvýhodňoval. Logiku to má. Pokud vychováte několik dětí, právě oni budou přispívat nejen do důchodového pojištění, ale i platit daně. Navíc se jedná o systémovou a nezneužitelnou podporu pracujících rodičů a potažmo jejich rodin.

Ironií je, že návrh se nesetkává s podporou Andreje Babiše. Byl to právě on, který deklaroval, že stát se musí řídit jako firma. A v tržním prostředí platí, že pokud přivedete dalšího zákazníka, získáváte za to zvýhodnění. A pokud se na celý problém díváme pouze z ekonomického pohledu, narození dítěte právě takový nový v budoucnu platící zákazník je.

Nutno podotknout, že ekonomický pohled není jediný. Ale právě na ten Andrej Babiš slyší a je s obdivem, že v tomto případě se mu nelíbí. Návrh je totiž systémový a má smysl z dlouhodobého hlediska. Tedy nikoli z pohledu čtyřletého volebního období. Možná právě proto u Babiše naráží.

Z politického hlediska je totiž snadné se podívat na demografický vývoj naší společnosti. Plodnost neboli fertilita (tedy počet potomků na jednu ženu) je dlouhodobě pod číslem 1,5. Za záchovnou mez je považováno 2,1. Když tak vezmeme v potaz velké rodiny, zjistíme, že velká část společnosti se pohybuje buď v kategorii bezdětní, anebo maximálně jedno dítě. A to jsou voliči, kterým nový zákon buď nic nepřináší, nebo naopak zvyšuje odvody. Z tohoto pohledu je pak Babišův krok očekávatelný, protože přijetím takového zákona by si proti sobě stavěl značnou část voličů. Nejen Andrej Babiš se ale musí jasně rozhodnout, jestli bude realizovat politiku výhodnou pouze pro jeho opětovné zvolení, případně pro Agrofert a ostatní spřátelené firmy, anebo se bude snažit přemýšlet v širších souvislostech než je on sám a jeho přátelé. Zatím to bohužel směřuje k tomu prvnímu.

A to se bavíme pouze o ekonomickém pohledu. Děti ale nejsou ekonomickým artiklem, ale Božím darem a tento návrh by byl jasným signálem, kam by se naše společnost měla ubírat. O principu zásluhovosti nemluvě.