Alberto Contador prý v sobě na Tour de France neměl doping jednou, ale hned čtyřikrát. No a co? Už to napsal William Shakespeare. Much Ado About Nothing. Mnoho povyku pro nic.

Kdo dneska v profesionální cyklistice nedopuje? A v lehké a těžké atletice? V tenise? V hokeji? Ve fotbale? V plavání?

Kdo to ví, odpoví, odpoví mi na otázku, co je bobule…

A v čem všem se skrývá.

Boj proti dopingu je marný. Nemá to vážně cenu v tom obrovském kolotoči peněz, kde úspěch přebíjí všechno.

Soudím, že z toho vede jen jedna cesta. Ať si kdo chce, bere, co chce. Fanouškům, kteří lemují vražedná stoupání v Alpách nebo Pyrenejích, je to venkoncem putna. Hlavně, když to fičí. Pro ochozy stadionů a hal platí totéž v bleděmodrém.

Ať se tedy drogy ve sportu legalizují. Ať vzniknou profesionální soutěže.

Kde je dovoleno všechno.

Kde fanoušci a komentátoři budou mít orgasmy z neustálého překračování hranic lidských možností.

Kde nějaká žena třeba ještě někdy hodí koulí skoro 23 metrů. Nebo během hodiny zvládne na vrcholné soutěži semifinále čtyřstovky a finále osmistovky. A tu delší z obou brutálních tratí suverénně vyhraje.

A ať si sportovci staromilci dají ruku na to, že budou čistí. A udělají si své vlastní amatérské soutěže.

Pro radost z výhry. Při závodech a zápasech o pivo v hospodě Na Kopečku. Sem tam se po nich někdo z vesničanů poohlédne, jak se plouží po asfaltce, plácají se ve vodě nebo na hřišti.

Ale nedělám si iluze, že by si také oni sem tam nějak nepomohli.

Vždyť si dobře pamatuju na svého staršího spoluhráče Jarku z fotbalového béčka Velkých Hamrů. Vždycky když jsem před zápasem šel kolem Hotelu U Nádraží, měl jsem důležitý úkol – vyzvednout ho z výčepu.

Hostinský mu obvykle spočítal jeho čtyři velké rumy a Jarka šel za chvíli na to. Po pískovém hřišti pak s etanolem v „nádrži“ přejel všechno jak slavný tank T 34. Jarkovy výbušnosti se obávali beci od Železného Brodu přes Držkov a Kokonín až po Josefodol.

Jednou jsem ho v hotelu nenašel. Přijel na utkání z melouchu na poslední chvíli. Střízlivý. Hrál mizerně jako nikdy předtím a ani potom.

Ano, v ostatních případech dopoval. Alkohol patří ve sportu mezi látky zakázané.

Stejně jako výtažky z guarany, povzbuzující jihoamerické rostliny. Bere ji před mistrovskými zápasy v ping - pongu s mladšími spoluhráči jeden můj známý. Důchodce.

A kluky o čtyřicet let mladší poráží. V „pařátě“ to má pořád a droga mu zrychluje reakce.

Jiný šedesátník do sebe před ping-pongem zase sype ibalginy, aby vůbec mohl zvednout bolavé rameno a zasmečovat do vysoké asijské obrany.

Dalšímu stolnímu tenistovi, tak trochu nervákovi, dělalo velké problémy uhrávat vyrovnané koncovky setů. Pak se to zázračně otočilo. Přiznal se mi, že si před mačem lupne jeden neurol.

No a co?

Když vyhrajete, tak to pivo Na Kopečku, to je něco úplně jiného, než když jste jen „ten druhej“.

Miloslav Lubas, Aktuálně.cz