Březen se v automobilovém světě nesl ve znamení dvou tradičních mezinárodních veletrhů. V polovině března se pozornost obrátila do Ženevy a jaro teď symbolicky uzavírá výstava v New Yorku, která zrovna probíhá. Také přemýšlíte, jaký je mezi nimi vlastně rozdíl? Co je k vidění v Americe, co v Evropě člověk nepotká?

V principu jsou si tyto dvě výstavy (a ostatní vlastně také) totiž velmi podobné. Přestože se jednotlivé automobilky všemožně snaží ozvláštnit své stánky moderní technologií a bombasticky představují nové modely, jádro zůstává stejné: naleštěné vozy na otočných podstavcích, usměvavé hostesky a informační tabulky. Z tohoto pohledu se zdá, že je vlastně jedno, kam návštěvník zamíří.

Pro Evropana tkví ten hlavní důvod, proč se vydat do Spojených států na autosalon, v něčem úplně jiném. Přes veškeré sbližování obou kultur si totiž Američané a americké automobilky uchovávají vlastní přístup. Pětilitrová V8 tam není sprosté slovo, etalonem spotřeby není 5,5 litru na sto (spíše 13), a mohutný truck s korbou není prosba o pozornost, ale běžné rodinné auto. A americké veletrhy jsou ideální příležitostí pro evropského autonadšence nasát trochu toho stále lehce primitivního světa, kde vládne hlavně objem, síla a množství kouře za zadními pneumatikami.

Jako skvělý příklad může sloužit vůz, který byl letos k vidění na autosalonu v New Yorku a který je přímo esencí tohoto amerického přístupu. Dodge Challenger SRT Demon.

Tato nejbrutálnější verze Challengeru je totiž v zásadě dragster, s nímž můžete na běžné silnice. I díky tomu se pyšní titulem nejrychleji akcelerujícího sériového vozu na světě: z nuly na 96 km/h se rozjede za ohromující 2,3 sekundy. Přitom pohled na něj rozhodně nenapovídá, o jaké monstrum se jedná.

Při aktivaci „závodního módu“ a použití vysokooktanového paliva pak kompresorem přeplňovaná V8 o objemu 6,2 litru vyprodukuje neskutečných 851 koní. To v kombinaci se speciální převodovkou a téměř hladkými pneumatikami způsobuje přetížení 1,8 G, a dokonce staví vůz na zadní!

Aby byl co nejlehčí, vyrábí se Demon sériově pouze s jedním sedadlem a bez jakýchkoliv vymožeností, jako je čalounění nebo reproduktory. Kupující zato dostane doslova bednu s doplňky, jako jsou speciální odlehčená kola nebo zvedák. Jednoduše všechno, aby stačil jen dorazit na dráhu a nechal ostatní za sebou v oblaku kouře.

Možná si řeknete, že pro Evropu je to naprosto zbytečné auto. A možná máte pravdu. Ale Demon přesto zůstává skvělým příkladem toho, proč stojí za to na ty zaoceánské výstavy jezdit. Americké automobilky si totiž stále troufnou vyrábět vůz, jenž je kombinací hrubé síly, moderních technologií a klasického pouličního frajírkovství. Ty evropské to (bohužel?) už trochu zapomněly.