Automobilky čeká těžké období. V následujících letech totiž stojí před nelehkým úkolem: aby splnily přísné emisní limity, musejí rapidně navýšit prodeje elektromobilů, a k tomu na jejich výrobě vydělat. Má to ale jeden háček. Do nákupu elektroaut se mainstream dvakrát nehrne. Jak si stojí elektromobily dnes a jaký vývoj můžeme očekávat v následujících letech?

Splň, nebo zaplať
Automobilky nemají na výběr. Buď se vejdou do přísných emisních limitů, nebo je čekají sankce. Vozidla uváděná na trh po roce 2020 musejí vypouštět v průměru maximálně 95 g CO2 na kilometr. To odpovídá spotřebě 4,1 litru benzínu či 3,6 litru nafty na 100 km. Dosáhnout takto nízké spotřeby paliva je prakticky nereálné, proto se automobilky v posledních letech zaměřují na alternativní pohony.

Miliardové investice směřují zejména do vývoje a výroby bezemisních elektromobilů. Například německý koncern Volkswagen plánuje v letech 2020 až 2024 vložit do elektromobility 33 miliard eur. V roce 2025 by se měl podle predikce LMC Automotive stát koncern Volkswagen s více než 1,4 miliony vyrobenými elektromobily lídrem trhu. Předběhnout má v prodejích i americkou Teslu. S investicemi nejsou pozadu ani ostatní automobilky, každá totiž usiluje o co nejvyšší tržní podíl na poli elektromobilů.

Prodeje elektromobilů zatím váznou
Očekávání od elektromobilů jsou obrovská. Odhady Bloomberg New Energy Finance nastiňují, že v roce 2040 by mohly prodeje elektromobilů překonat prodeje benzínových a naftových vozidel. No dobře, za dvacet let uvidíme. Ale jaká je dnešní realita? Prodeje elektromobilů váznou a na silnicích jsou stále spíše raritou.

Na konci loňského roku bylo v zemích Evropské unie zaregistrováno 727 503 čistě elektrických aut, což je 0,27 % z celého počtu registrovaných osobních automobilů. Ze zemí Evropské unie má nejvyšší podíl elektromobilů Nizozemí (1,28 %), dále následuje Švédsko (0,72 %), Dánsko (0,63 %), Lucembursko (0,62 %) a Rakousko (0,59 %). Česká republika je se svými 0,03 % hluboko pod unijním průměrem.

Nejvíce elektromobilů mají ze všech evropských zemí Norové. V roce 2019 zde elektromobily zaujímaly 8,25 %. Pokud připočítáme vozidla kombinující elektropohon s klasickým spalovacím motorem (PHEV), činil podíl téměř 12,2 %. Co stojí za vysokými prodejními čísly?

Norský zázrak se nekoná
Musím vás zklamat, Norové se do elektromobilů nezamilovali, spíše se chovají čistě racionálně. Vysoké prodeje popohánějí především štědré úlevy. Norové při nákupu elektroaut neplatí za registraci vozidla, jsou osvobozeni od DPH, platí nižší silniční daň a k tomu mají zdarma mýtné na dálnicích, využívání tunelů a trajektů. Díky těmto úlevám jsou některé elektromobily ve výsledku levnější než automobily se spalovacím motorem. Níže uvádím příklad.


Zdroj: https://elbil.no/english/norwegian-ev-policy/

Prodeje elektromobilů porostou procento po procentu
Jak vidíme na příkladu Norska, dotace musejí být opravdu štědré, aby trh po elektromobilech sáhnul. A i přesto nevidíme žádnou šílenou revoluci, kdy se trh do elektromobilů skutečně zamiluje, ale pouze relativně střídmý přechod procento po procentu.

Bez výrazného státního zásahu zůstane tempo růstu podílů na trhu v jednotkách procent. Kdybych si měl tipnout, řeknu, že do pěti let to bude maximálně 10 procent prodaných nových vozů. Výrazně to mohou ovlivnit výrobci, pokud z nějakého důvodu masivně změní portfolio nabízených aut.

Nemyslím si, že správná cesta jsou dotace. Myslím, že správná cesta jsou chytré sítě a udržitelné zdroje energie. Nejkomičtější je pro mě představa dotace na plugin hybrid, který následně parkuji v centru města zadarmo, ale přitom si ho nemám kde nabíjet, takže stejně pořád jezdím na spalovací motor.