A nelze přehlédnout, že dnes se lidé mohou dostat do sociálně obtížně řešitelné situace častěji něž tomu bylo dříve. Práce sice stále šlechtí, ale neuživí, a to dříve nebývalo. Svoboda bezdomovce, nezaměstnaného, rodiče, který nemůže dát svým dětem to co potřebují je sice také „svobodou“, ale nikoliv v takovou jak tomuto pojmu rozumíme.
Bez ochoty a jisté samosprávy samotných Romů se situace nezlepší. Je totiž věcí, samotných romských aktivistů a romské inteligence, aby vytvořili silnou a věrohodnou organizaci, která pronajímateli zaručí že romský nájemník nezničí byt, který dostane do nájmu, zaměstnavateli že bez obav může přijmout do práce Roma bez nebezpečí že ten druhý den do práce již nepřijde, nebo zaručit starostovi obce, že ubytování romského etnika nebude znamenat zvýšenou kriminalitu , růst nepořádku a rušení pokojného života obce.