V sobotních Lidových novinách z 19. 2. 2011, v příloze „Peníze a byznys“, jsem si přečetl velmi zajímavý rozhovor s Constantinem Kinským, tedy potomkem slavného rodu.

Trochu mne sice zatahalo za uši, když o svém majetku hovoří jako o „panství Ždár“(omlouvám se za tuto republikánskou přecitlivělost), ale většina názorů mně byla sympatická: demokracie není jen právo mluvit, ale také pracovat, zdrženlivý postoj k přímé volbě presidenta, potřeba ochrany životního prostředí, neboť les není jen továrna na dřevo….

Ale zaujalo mne zvláštní srovnání a rozhlédnutí po krajině domácí i vzdálené. Na straně jedné se z rozhovoru dozvídám,že:„..nedávno Roland Berger Strategy Consultants (věřím že čtenář, na rozdíl od autora této poznámky, ví o co jde) dělali studii, z níž vyplynulo, že ve střední a východní Evropě je Praha druhé nejžádanější místo pro investice, hned po Vídni. Jistě lichotivé. Z rozhovoru se ale také dále dozvídám, že pro české manažery je dnes nejdůležitějším regionem Čína. A to přesto, že to není tak jednoduché: „Jsou tam také ohromná rizika, bubliny, které vybuchnou. Padesátimetrový byt v Šanghaji stojí osmnáct průměrných ročních platů, to nejde.“

Tak si to tedy spočítejme: padesátimetrový byt v Praze, tedy takový, který by manažery mohl zajímat, stojí kolem 4,5 milionů (Byty.cz: 2+kk, 44m2, 4,990.000,-Kč, 3+1, 40m2, 4,500.000,-Kč). Průměrný plat v ČR (na který ovšem dvě třetiny lidí nedosáhnou) je asi 23. tisíc Kč. Roční průměrný plat je tedy asi tak 270. tisíc Kč. Za kolik průměrných ročních platů (na které ovšem dvě třetiny lidí nedosáhnou) lze pořídit velmi slušný padesátimetrový byt v Praze? Asi se to od té Šanghaje příliš lišit nebudeme, že?

Tedy zatímco v Číně to nejde, naopak jde o riziko bubliny, která vybuchne, v Praze je za stejných podmínek pohoda: jde, z hlediska investorů, o jedno z nejžádanějších míst ve střední a východní Evropě. Zvláštní, nemyslíte….