Tak se dozvídám, že aktuální problematika „šluknovského výběžku“ není problémem rasovým nebo národnostním, ale sociálním. Pak si však musím položit otázku, proč takovéto „sociální“ problémy vznikají jen u některých komunit a u jiných nikoliv.

Nebo znáte snad někdo Agenturu pro začlenění vietnamského obyvatelstva? A přece tato zcela bezpochyby dříve sociálně deprimovaná skupina i bez agentury a terénních pracovníků nežije ze sociálních dávek, nevytváří nesnesitelná ghetta a posílá děti do českých škol bez „diskusí“ o tom, zda jde o školy zvláštní nebo normální. Pravda: občas vypěstují více marihuany, než je zde zvykem, ale to je jen špinavá pěna na vcelku úspěšné integraci těch, u kterých předpoklady k takové integraci byly na počátku mnohem menší, než u našich Romů. Proč někteří si mohou najít práci a jiní nikoliv? Proč někteří dokáží se svými sousedy integrovaně bydlet a jiní to nedokáží? Obávám se, že pouze o sociální problém tu opravdu nejde.
Nemyslím si, že problémy máme s „nepřizpůsobivými“. Právě naopak: největší problémy máme s těmi, kteří se velmi dobře přizpůsobili stávajícím poměrům a dokáží žít z nejrůznějších sociálních dávek, bydlet bez placení služeb spojených s bydlením nebo dokonce bez těchto služeb, a v některých případech i bez placení nájemného.
Slyším stížnosti na to, že dochází k nastěhovávání problematických osob do některých obcí. Ale ještě jsem neslyšel úvahu nad tím, že nastěhování někam musí předcházet vystěhování odněkud. A odkud to pak asi bylo? Z Marsu? Nebylo to náhodou stěhování z jiných obcí, kde se jich rádi zbavili prodejem obecních domů nebo bytů soukromníkům, kteří si více „ví rady“? Prý nejrůznější realitní firmy začaly skupovat potenciálně lukrativní domy s romskými nájemníky. Kdopak jim je asi prodal? Senátor a starosta doporučující přijmout zákon, který by zakázal problematickým osobám se přistěhovat by snad měl nejprve požadovat zákon, který zakáže jejich vystěhovávání, neboť jinak vzniká cimrmanovský efekt horníků hromadivších se v dole, kam jich sfáralo více, než vyfáralo….
Jaképak jsou výsledky referend v obcích o tom, zda se má v obci postavit „domov na půli cesty“ nebo léčebna duševně nemocných? Alespoň solidární pochopení pro méně šťastné? Zlaté oči! A nyní si představte referendum o tom, zda část obce má být využita k integraci romských občanů. Asi takové referendum nikdy neproběhlo, ale představa o výsledku takového hlasování dává představu o tom, co si neromští občané – a tedy i jejich představitelé ve vedení obcí - o takovém řešení problému opravdu myslí. Kdo si tu integraci vlastně přeje? Co vlastně samotní Romové chtějí? Ví to někdo?
Časovaná bomba romského problému nebude odstraněna dříve, než integraci nebo jakýkoliv jiný způsob vzájemného soužití nezačnou prosazovat sami Romové. Pokud si nevytvoří vlastní respektovanou politickou a občanskou reprezentaci. „Z venku“ to za ně nikdo neudělá.... Znáte snad nějakého politického představitele Romů, který formuluje jejich požadavky a prosazuje je? A který má autoritu u vlastní komunity? Všechny takové pokusy, i ten nejnadějnější z počátku devadesátých let, ztroskotaly na nezájmu samotných Romů o svůj vlastní osud. Bouře při vyhnání někoho z bytu, protesty po odebrání sociálních dávek, nemohou nahradit formulaci vlastního politického názoru a vlastních občanských postojů. Takový stav pak svádí k přímočarému myšlení, k úvahám o tom, že jsme nakonec všichni občané, že zákony platí pro všechny. Což je sice pravda, ale součástí každého takového pro všechny platného práva je i ochrana slabší strany práva, a ta se tváří v tvář útočníkům s mačetami obtížně formuluje. Musí se tak činit dříve…
Policie v ulicích problémových oblastí je jedním z aktuálních způsobů řešení situace, ale jistě nikoliv řešením problému. J. Pehe píše o vyslání policistů jako o „selhávání státu“. Ale co zbývá státu, než takto „selhávat“, když reálná řešení k dispozici nejsou? Když každý nápad je salonními ochránci všelikých práv označen za xenofobní, rasistický, nacistický, národně sociální, nahnědlý a kdoví jaký ještě? A hlas na náměstích shromážděného lidu není, ví Bůh, hlasem Božím. Což ovšem platí i o trestní represi, po které je tak často voláno. Právo totiž funguje jen tehdy, je-li porušováno občas a některými. Pokud je porušováno obecně, většími skupinami osob, právo selhává. Odebereme-li sociální dávky těm, kteří z nich žijí, lhostejno zda oprávněně či nikoliv, dojde k tak rozsáhlému porušování platného práva, že nebude dost policistů, vyšetřovatelů, soudců ani věznic. Že však bude naopak dostatek káravých hlasů od „korektních“ evropských politiků, kteří o našich problémech nemají ani ponětí, na to bychom si mohli vsadit.

(Psáno pro Lidové Noviny, 6.9.2011)