Chce se mi napsat, že v posledních dnech mnohokráte hrdě publikovaný záměr Věcí veřejných vytvořit pro „nepřizpůsobivé“ jakési hygienické normy, na základě kterých by se redukoval počet lidí v bytě, mi připomíná ono „okénko k vracení poslaneckých náhrad“, se kterými šly VV do voleb.

Nepromyšlený populistický výkřik, který vzal za své při prvním dotyku s realitou. Zástupci VV včera na tiskové konferenci prohlásili, že VV jsou připraveny „navrhnout znovuobnovení hygienického předpisu na omezení počtu osob na velikost bytu“, tedy jakousi hygienickou normu pro bydlení. Ta je jistě užitečná tam, kde si lidé bez problémů mohou vybrat vhodné bydlení nebo tam, kde jim je takové vhodné bydlení, při překročení stanoveného počtu lidí v bytě, poskytnuto.

Za současné bytové situace obecně, a v ghettech zvlášť, se takový záměr nutně jeví jako hloupost. Jistě, není žádný problém určit, že např. v bytě o rozměrech 1+1 mohou bydlet maximálně 3 lidé. Nebo čtyři, nebo jen dva? Ale jak bude toto zjištění prosazováno v praxi? Jaký bude postih těch, kteří by stanovený maximální počet osob v bytě překročili? Co když se manželům v bytě 1+1 narodí, pánbůh požehnej, čtyřčata? Mohou do bytu přinést jen dvě nebo tři děti? Zakročí pronajímatel nebo dokonce policie? Jak? Budou „přebývající“ z bytu vyvlečeni? Nebo dokonce dostane nájemce, v jehož bytě dochází k překročení „hygienické normy“, výpověď? Jak se strážce normy zachová, pokud „přebývající“ prohlásí, že je pouhou návštěvou a v bytě nájemce trvale nebydlí (délku trvání návštěvy naše právo neurčuje!)?

A jak často se kontroly v bytech nájemců budou konat? Je třeba v této i jiných „šluknovských“ souvislostech připomenout, že nelze stanovit jen jakési “proticikánské“ zákony. Zákony musí platit pro všechny. Zavedeme pravidelné kontroly v bytech všech nájemců? Jestli náhodou nepřekračují? Před několika lety jsem se setkal s nájemní smlouvou, kterou nájemcům bytů v Italské ulici v Praze předložil nový „pan domácí“, ve které si vyhradil (hodlal vyhradit!) „právo kontroly ubytovaných ve 22.30 hod“. Netušil jsem, že se s takovým nápadem setkám na „legislativní“ úrovni….

Jen na okraj se ptám, jestli si náhodou nepleteme počet přihlášených k trvalému pobytu v bytě (kteří tam ovšem vůbec bydlet nemusí) s počtem skutečně bydlících, kteří tam přihlášeni k trvalému pobytu být nemusí. Na Ostravsku je přihlášeno v bytech velké množství Romů ze Slovenska, protože u nás vyplácíme vetší sociální příspěvky. Tito lidé byty nepřetěžují, bydlí jinde. Ať to bude tak nebo tak, v každém případě je zřejmé, že k uklidnění poměrů v ghettech takové nápady určitě velice přispějí, že?

Abychom byli spravedliví: nejde o nějaké osamělé snažení. V novele občanského zákoníku (prosazené poslanci vládní koalice), který nabude účinnosti od 1.11. 2011, je v § 689 uvedeno, že „Pronajímatel má právo požadovat, aby v bytě žil jen takový počet osob, který je přiměřený velikosti bytu a nebrání tomu, aby všechny osoby mohly řádně užívat byt a žít v hygienicky vyhovujících podmínkách“. Jistě žádaný cíl. Ale jaký je počet osob přiměřený velikosti bytu, se zákonodárce sdělit neobtěžoval, ani co to jsou hygienicky vyhovující podmínky. V praxi to však není nikterak na závadu: jde o nesmyslný výkřik, který žádné praktické důsledky mít nemůže. Pronajímatel totiž „může požadovat“, ale to je také vše. Žádnou jinou pravomoc v této souvislosti nemá, a vesele si může požadovat cokoliv.

Ke škodě vážnosti a obecné akceptace našeho právního řádu, ovšem….