Pomalu abychom se báli konstatovat, že do běžecké štafety se hodí spíše černoši než eskymáci...



Na chování onoho medvěda, který ve známé Krylovově bajce se snažil prospět spícímu poustevníkovi tím, že od jeho hlavy odháněl mouchy kamenem, což ovšem poustevník nepřežil jsem si vzpomněl při sledování pořadu Český žurnál Teorie rovnosti v úterý 28. 12 na Čt 2. Snaha o obranu rovnosti mužů a žen vyjádřenou nápadem přejmenovat Náměstí Tomáše Garrigue Masaryka na Náměstí Garrigueových aby rovnosti bylo učiněno zadost, je přesně onou medvědí službou lidským právům. Činí z nich totiž v očích obyčejných lidí jakousi kuriozitu, se kterou netřeba mít cokoliv společného. Normální lidé snad chápou, to, že když T.A. Edison vynalezl žárovku se to přece nikterak nedotýká významu, cti a pověsti jeho manželky Miny, za svobodna Millerové. A jistě úctyhodná rodina Garrigueových je přece něco zcela jiného než fenomén T.G.M. v českých dějinách.
Český žurnál v tom ovšem zdaleka není sám. Vytýkat českým pohádkám že v nich jsou jen statečné rytíři a bílé princezny, je stejně nemístné, jako vytýkat třeba indiánským pohádkám, že v nic vystupují pouze indiánští náčelníci a černošským pohádkám, že v nich naopak žádné bílé princezny nejsou. Pomalu abychom se báli konstatovat zjevný fakt, že do běžecké štafety na 4x100 metrů se hodí spíše etiopští černoši než grónští Eskymáci, neboť bychom porušili antidiskriminační zákon. Podobně bychom mohli odmítnou myšlenky americké Deklarace nezávislosti jen proto, že ji napsali pouze bílí, heterosexuální muži a navíc ještě protestanté.
Právě tyto nápady, tato interpretace lidských dějin a antropologické konstanty člověka je onou kuriozitou se kterou by obyčejné lidí neměli mít nic společného. Historický omyl evropské politické levice, která od myšlenky universality lidských práv přešla na myšlenku, že existují jen zvláštní a odlišná práva jednotlivců a skupin z nichž každé musí být chráněno proti druhým, bychom neměli následovat. Rovnost není v tom, že všichni jsou stejní. To, že z důvodu pohlaví, politického nebo, náboženství přesvědčení, rasy atd. nesmí být nikomu bráněno státi se ředitelem banky nebo dosáhnout vysokoškolského vzdělání přece neznamená, že všichni se stanou řediteli nebo akademiky.
Skutečná lidská práva, právo na život, lidskou důstojnost a rovnost před zákonem nesmí být nikomu upřena. Ale ani dotčena bizarními nápady těch, kteří o tom jaké jsou skutečné problémy života obyčejných lidí, nikdy neslyšeli…
Vyšlo v Právu 30.11