A že onu nenávist, které se chceme zbavit, nezpůsobují ani tak nějaké importované dezinformace, ale spíše pravdivé informace o tom, co se mnohde kolem nás děje…




Skupina našich poslanců žádá dopisem Kongres USA, aby zamezil zneužívání sociálních sítí, jmenovitě třeba Facebooku, Twitteru a podobným firmám v šíření desinformací, které považují naši poslanci na vážné ohrožení demokracie nejen u nás, ale v celé Evropě. Nemyslím, že by běžným občanům byl tento krok zcela srozumitelný, neboť žádost o zásah cizí mocnosti do naší tak citlivé oblasti jakou je konflikt dvou nezpochybnitelných lidských práv, jakými jsou svoboda slova na straně jedné a ochrana osobnosti na straně druhé, nemusí být voliči vždy pochopen zcela bezezbytku kladně.

Dezinformace jistě nejsou nic, co by prospívalo demokracii a opravu se zdá jako bychom v přemíře informací, jejichž pravdivost prostě není v silách občana jakkoliv ověřit, jsme ztratili společně smysl pro základní fakta, bez čehož je skutečná demokracie nemožná. Bude ale asi obtížné přesvědčit občany že hlavním ohrožením jejich demokratického života jsou „dezinformace“, pokud vidí, že se v zemi, která je kolébkou demokracie musí lidí holýma rukama bránit proti útočníkovi s nožem a své „Vánoční trhy“ musíme chránit betonovými zátarasy. A zejména když se zdá být obecně zřejmé, že za označením „dezinformace“ je často skryta nechuť k jiným názorům, jiných lidí, které, podle některých, musíme převychovat a ukázat jim tu naši jedinou pravdu. a přinést i do zapadlých koutů naší vlasti, odkud přicházejí podivné výsledky voleb, světlo skutečného ne dezinformovaného poznání.

Nedávná připomenutí událostí před třiceti lety nám mohla odpovědět na otázku co si lidé skutečně myslí o životě kolem nás a to i bez dezinformací, proti kterým má, na základě žádosti našich poslanců, zakročit Kongres USA. Položme si například otázku, zda opět připomenutá tvrzení některých polistopadových veřejných činitelů o tom, že u nás „nebude kapitalismus“, že zde „nebudou nezaměstnaní“ nejsou dokladem toho, že zde tehdy existovala poptávka po jiné společnosti, než kterou jsme vybudovali, Jistě, lidé jsou dnes převážné míře spokojeni se situací u nás, ale neovlivňuje, takto dávná touha po něčem jiném, která tu před třiceti lety existovala mnohé dnešní názory na současnost? A to i bez dezinformací?

V souvislosti s listopadovými událostmi byly znovu publikovány vzpomínky mnoha těch, kterým byl po únoru 1948 sebrán majetek, jejich vzpomínky na to, jak oni sami nebo jejich rodiče museli pak pracovat jako prodavačky, řidiči, topiči v kotelnách a v podobných profesích, že v rámci „Akce 70 000 lidí do výroby“ museli mnozí opustit administrativu a stát se dělníky. Ale ptal se někdo na pocity těch, kterým nikdo žádný majetek nesebral, protože žádný neměli, těch, kteří nebyli zděšeni tím, že musí dělat prodavačky, dělníky nebo topiče, protože oni sami nebo jejich rodiče tato povolání vykonávali po celý život? Aby mi bylo dobře porozuměno: netvrdím, že majetkové křivky v minulosti by byly obhajitelné, ale rozdílné životní zkušenosti a prožitky lidí určují společné vědomí o realitě kolem nás způsobem, který mnozí nedokáží pochopit a mylně je vydávají za touhu po „návrat před listopad“, za důsledek dezinformačních kampaní našich nepřítel a bůh ví čeho ještě…

Pak ovšem nechápeme nejen vlastní národ, ale ani proměny světa kolem nás. „Je naprosto nepřijatelné, aby se přenášel ať už ruský, nebo čínský model nesvobody do našeho prostoru,“ uvedl v souvislosti s dopisem, Kongresu lidovecký poslanec Bartošek. Politik země, která nedokáže ani zastavit růst vyloučených lokalit mluví pohrdavě o zemi, jejíž pojetí lidských a občanských práv je jistě pro nás obtížně přijatelné, ale která po svém zvyšuje životní úroveň miliardy lidí způsobem, který nemá v historii lidstva obdoby, staví nová obrovská města a dech beroucí silniční stavby. Pochybuji, že občan, který se rozhlédne kolem sebe, by viděl příznaky toho, že nám zde někdo zavádí „čínský model nesvobody“, ale spíše vidí, že chceme předepisovat „modely svobody“ pro miliardy lidí a sami s některými aspekty té naší si nevíme rady. A že onu nenávist, které se chceme zbavit, nezpůsobují ani tak nějaké importované dezinformace, ale spíše pravdivé informace o tom, co se mnohde kolem nás děje…

Právo 5.12