Bývalý poslanec Morava při svém vystoupení, ve kterém oznámil rezignaci na poslanecký mandát, se označil za jednoho z nejpracovitějších poslanců, odvolávaje se na články v denním tisku, shodou okolností zveřejněné právě den před publikováním jeho špionážní akce.

Články, ve kterých byla pochvalně zmíněna jeho téměř stoprocentní účast na hlasování v Poslanecké sněmovně. Učinil tak zcela v souladu s názorem nejen novinářů bulvárních médií, kterým čísla o účasti poslanců na hlasování jsou jen další příležitostí ke skandalizování zákonodárného sboru, ale žel i několika seriozních tiskovin, jejichž novináři rovněž vidí v počtu hlasování doklad o pracovitosti nebo naopak o lenosti poslance.

Sotva co je více vzdálené pravdě! Účast na hlasováni totiž nevypovídá vůbec o ničem, a pokud by hlavní náplní práce poslance bylo pouhé zvedání ruky, opravdu by stačilo, aby v zastoupení poslanců té které politické strany za ně tuto „ práci“ odvedl pověřený člen klubu. Statistiky o hlasování, s velkou slávou zveřejňované v našem tisku, jsou naší zvláštností, kterou obtížně jsme schopni vysvětlit našim poslaneckým kolegům ze zahraničí. Způsob práce poslaneckých sborů je různý, v mnohých zákonodárných sborech například současně se schůzí probíhá i jednání výborů, takže je zcela samozřejmé, že poslanec nemůže hlasovat na dvou místech současně, ale nikdo to za důkaz nízké kvality jeho práce nepovažuje. Jinde jsou pro hlasování určeny jen přesné hodiny, neboť každý – mimo některých našich novinářů – chápe, že poslanec nemůže a ani nemusí nepřetržitě sedět na svém místě ve Sněmovně.

Hlasovat ve Sněmovně totiž není hlavní, a již vůbec ne nejdůležitější prací poslance. Daleko důležitější a také časově mnohem náročnější je práce na přípravě zákonů, na jejich konečném dopracovávání, tedy práce ve výborech a samozřejmě i práce ve volebním obvodu a kontakt s voliči. I kdyby se poslanec účastnil naprosto všech hlasování, ale měl minimální, nebo žádnou účast na práci ve výboru, ve kterém by měl působit, nebo jej v jeho volebním obvodu nikdo neznal, získal by sice pochvalu medií, ale pracoval by špatně. Právě ve výborech trávíme hodiny práce na formulování zákonů, na jednání s předkladateli, odbornou veřejností, s představiteli stavovských organizací, komor atd. atd.

Jako bych již viděl, kromě obligátních magorů píšících o regulovaném nájmu, poznámky těch čtenářů tohoto blogu, kteří v mediích častou čtou a slyší o tom, jak je naše legislativa špatná, zákony nedokonalé a stále se měnící, takže i naše práce (třeba usilovná) je mírně řečeno “na nic“. Nechci zde polemizovat, snad o tom někdy něco napíši, ale v této chvíli chci říct jen jedno: je to v celé Evropě stejné! Všude, naprosto všude, od Irska po Polsko, od Finska po Itálii, všude si lidé mohou v novinách přečíst o špatné práci parlamentů, o množství nepřehledných zákonů o jejich častých změnách. Žádná zvláštnost České republiky! To samozřejmě není omluva, ale důvod k zamyšlení snad ano…

V průběhu schůze Sněmovny jsou desítky hlasování, která sice musí proběhnout, ale účast všech poslanců nezbytná není. Nejrůznější procedurální záležitosti,hlasování o přidělení zákona výborům apod., na kterých je zpravidla všeobecný souhlas, se stoprocentní účast všech poslanců opravdu nevyžaduje. Naproti tomu se poslanec setkává s občany, kteří za ním do Sněmovny přicházejí, a je zřejmé, že známější poslanci mají těch návštěv svých voličů více. Jedná se svými experty, neboť např. mezi druhým a třetím hlasováním o zákonech se musí zorientovat v často velkém množství pozměňovacích návrhů. Takových povinností poslance je celá řada. Ostatně: každý již slyšel a četl o tom, že na důležitá hlasování se shánějí poslanci velmi naléhavě, že jsou i přivážení hospitalizovaní ze zdravotnických zařízení. A umí si někdo představit, že za takové situace by mohla některému poslanci „projít“ neodůvodněná a neomluvená neúčast na opravdu důležitém hlasování? Že by opravdu vedení poslaneckých klubů čekalo na bulvární zveřejněni „statistiky“ o účasti poslanců na hlasování?

Poslanec opravdu nemusí nutně sedět hodiny na svém místě, aby svoji práci vykonával dobře, ale to část novinářů, a žel i veřejnosti, jaksi odmítá vzít na vědomí. Nejen u nás: záběry na poloprázdnou zasedací síň parlamentů na celém světe jsou oblíbeným a vděčným doplňkem práce těch, kteří jsou ze psaní o špatné práci parlamentu a ničemné existenci poslanců dobře živi.