Zveřejňuji zde odkaz na krátkou filmovou grotesku inscenovanou Společností za veselejší současnost a rozpohybované fotografie pořízené náhodně Tomki Němcem z léta 1989. Dále informaci ze stejné doby o svobodě projevu a policejní moci. Na vše se dá s odstupem času koukat s úsměvem.
K zamyšlení je ze současného pohledu zásadní posílení policejních pravomocí v novém policejním zákoně, stálá vysoká role komunistických struktur včetně StB v rozhodování současné státní správy a samosprávy a nechuť státních institucí v odhalování nepravostí dvacet let starých natož současných.
K nastávajícím dvaceti letům od Sametové revoluce přeji osobní statečnost a angažovanost alespoň v některé z veřejných aktivit, abychom se za dnešní dobu nemuseli stydět.
Skoro vše má svou historii a taky akci a reakci. Je tomu tak i v případě útoku na šéfa ODS Mirka Topolánka. Čtenáři si zajisté vzpomenou na zveřejnění útoku, přihlášení se pachatelů na policii, jejich následné neobvinění a licitaci novinářů nad tím, co tak asi stojí v pozadí. Uvidíme, co čas do celé věci přinese. Já se chci na těchto řádcích zabývat zdánlivě odtažitou přesto související událostí.
Před 17 lety v předvečer 53.výročí nacistické okupace Československa probíhala na Václavském náměstí demonstrace proti rasismu a fašismu. V té době začínalo hnutí hlásající rasovou nenávist a inklinující k fašismu mít na síle. Po koncertech skupin Orlík, Bráník a dalších vyholené bojůvky procházely beztrestně Prahou a mlátily lidi jiné barvy pleti nebo punkáče či máničky. Tehdy skupina skinheadu mezi nimi i nejméně jeden z útočníků na Topolánka napadla pomocí dlažebních kostek v Opletalově ulici pokojnou demonstraci. Policie na místo zásahu proti útočníkům zasáhla proti napadeným. Policisté neměli identifikační čísla, jak jim i v té době ukládal zákon. Podal jsem proto trestní oznámení na útočníky a i na zakročující policisty a jejich velitele.
Začátkem června 1992 mi přišla odpověď od pražské policie, v které se praví, "že se neprokázalo zneužití pravomoci velitele policejních jednotek zakročujících při střetu anarchistů a skinheadů na demonstraci 14.března v Opletalově ulici v Praze a že mám považovat svou původní stížnost za uzavřenou". Podle stejného sdělení odboru stížností pražské správy Policie ČR "bylo zjištěno, že svolavatel při organizování samotné manifestace nepožádal policisty o zajištění ochrany a neobrátil se na policii o pomoc ani v době samotného narušení průběhu manifestace. Zákrok byl proto veden proti všem narušitelům". Nutno dodat, že v celé věci existovala řada fotografií i videozáznam a že mne ani nikoho jiného policie nevyslechla.
Podal jsem proto stížnost na Inspekci ministerstva vnitra ČR, která jako skoro vždy neshledala porušení zákona ze strany policistů. Tento případ je ukázkou, jak laxní přístup k násilníkům a tolerance špatného postupu policie mohou vést v konečném důsledku k formování extrémních názorů a chování. Jsem přesvědčen, že za útokem na Topolánka stojí v první řadě laxnost orgánů činných v trestním řízení vůči neonacistickému extrémismu.
Dokument je o mém souboji s trutnovskou radnici po telefonátu tehdejšímu premiéru Paroubkovi. 25 minutový film obsahuje celý telefonát z pódia trutnovského festivalu a následně pokračuje neuvěřitelnou tahanicí s "úředníkem", který se mě všemi silami snaží zabránit v nahlédnutí do spisu, z přestupkového řízení, který k mé osobě vedl na Paroubkův popud trutnovský odbor přestupků.
V červenci 2005 zasáhla policie proti technoparty CzechTek. Představitelé státní moci ale nebyli schopni přesvědčivě zdůvodnit, proč k násilnému ukončení vůbec došlo. Z akce se stala politická událost, která na několik týdnů ovládla veřejné mínění. V srpnu 2005 se konal trutnovský hudební festival, na kterém jsem z pódia zatelefonoval tehdejšímu českému premiérovi Jiřímu Paroubkovi. Toho jsem se zeptal, co by publiku vzkázal. Paroubek divákům popřál příjemnou zábavu a zavěsil. Vzápětí jsem návštěvníkům nadiktoval číslo Paroubkova mobilu. Telefon 602/39 30 29 platí dodnes. Premiér dostal tisíce SMS zpráv a obratem na mě podal stížnost. Spor projednávala trutnovská radnice. Její úředník se na setkání se mnou připravil víc než důkladně. Dokonce požádal kolegu, aby celé jednání zaznamenal videokamerou. Zpočátku vše vypadá na nevzrušivou událost, ale jak psal jeden z komentářů k této události "výřečný, ve spleti zákonů zběhlý a mimořádně asertivní Penc se rozhodne bojovat a nakonec vítězí, když úředníka donutí sepsat zápis z jednání, jímž v podstatě sám sebe obviní z nedodržení úředních postupů".
Film si můžete přehrát na www.koukninafilm.cz