Kdo vytvořil útočníky na Topolánka?
Skoro vše má svou historii a taky akci a reakci. Je tomu tak i v případě útoku na šéfa ODS Mirka Topolánka. Čtenáři si zajisté vzpomenou na zveřejnění útoku, přihlášení se pachatelů na policii, jejich následné neobvinění a licitaci novinářů nad tím, co tak asi stojí v pozadí. Uvidíme, co čas do celé věci přinese. Já se chci na těchto řádcích zabývat zdánlivě odtažitou přesto související událostí.
Před 17 lety v předvečer 53.výročí nacistické okupace Československa probíhala na Václavském náměstí demonstrace proti rasismu a fašismu. V té době začínalo hnutí hlásající rasovou nenávist a inklinující k fašismu mít na síle. Po koncertech skupin Orlík, Bráník a dalších vyholené bojůvky procházely beztrestně Prahou a mlátily lidi jiné barvy pleti nebo punkáče či máničky. Tehdy skupina skinheadu mezi nimi i nejméně jeden z útočníků na Topolánka napadla pomocí dlažebních kostek v Opletalově ulici pokojnou demonstraci. Policie na místo zásahu proti útočníkům zasáhla proti napadeným. Policisté neměli identifikační čísla, jak jim i v té době ukládal zákon. Podal jsem proto trestní oznámení na útočníky a i na zakročující policisty a jejich velitele.
Začátkem června 1992 mi přišla odpověď od pražské policie, v které se praví, "že se neprokázalo zneužití pravomoci velitele policejních jednotek zakročujících při střetu anarchistů a skinheadů na demonstraci 14.března v Opletalově ulici v Praze a že mám považovat svou původní stížnost za uzavřenou". Podle stejného sdělení odboru stížností pražské správy Policie ČR "bylo zjištěno, že svolavatel při organizování samotné manifestace nepožádal policisty o zajištění ochrany a neobrátil se na policii o pomoc ani v době samotného narušení průběhu manifestace. Zákrok byl proto veden proti všem narušitelům". Nutno dodat, že v celé věci existovala řada fotografií i videozáznam a že mne ani nikoho jiného policie nevyslechla.
Podal jsem proto stížnost na Inspekci ministerstva vnitra ČR, která jako skoro vždy neshledala porušení zákona ze strany policistů. Tento případ je ukázkou, jak laxní přístup k násilníkům a tolerance špatného postupu policie mohou vést v konečném důsledku k formování extrémních názorů a chování. Jsem přesvědčen, že za útokem na Topolánka stojí v první řadě laxnost orgánů činných v trestním řízení vůči neonacistickému extrémismu.
Před 17 lety v předvečer 53.výročí nacistické okupace Československa probíhala na Václavském náměstí demonstrace proti rasismu a fašismu. V té době začínalo hnutí hlásající rasovou nenávist a inklinující k fašismu mít na síle. Po koncertech skupin Orlík, Bráník a dalších vyholené bojůvky procházely beztrestně Prahou a mlátily lidi jiné barvy pleti nebo punkáče či máničky. Tehdy skupina skinheadu mezi nimi i nejméně jeden z útočníků na Topolánka napadla pomocí dlažebních kostek v Opletalově ulici pokojnou demonstraci. Policie na místo zásahu proti útočníkům zasáhla proti napadeným. Policisté neměli identifikační čísla, jak jim i v té době ukládal zákon. Podal jsem proto trestní oznámení na útočníky a i na zakročující policisty a jejich velitele.
Začátkem června 1992 mi přišla odpověď od pražské policie, v které se praví, "že se neprokázalo zneužití pravomoci velitele policejních jednotek zakročujících při střetu anarchistů a skinheadů na demonstraci 14.března v Opletalově ulici v Praze a že mám považovat svou původní stížnost za uzavřenou". Podle stejného sdělení odboru stížností pražské správy Policie ČR "bylo zjištěno, že svolavatel při organizování samotné manifestace nepožádal policisty o zajištění ochrany a neobrátil se na policii o pomoc ani v době samotného narušení průběhu manifestace. Zákrok byl proto veden proti všem narušitelům". Nutno dodat, že v celé věci existovala řada fotografií i videozáznam a že mne ani nikoho jiného policie nevyslechla.
Podal jsem proto stížnost na Inspekci ministerstva vnitra ČR, která jako skoro vždy neshledala porušení zákona ze strany policistů. Tento případ je ukázkou, jak laxní přístup k násilníkům a tolerance špatného postupu policie mohou vést v konečném důsledku k formování extrémních názorů a chování. Jsem přesvědčen, že za útokem na Topolánka stojí v první řadě laxnost orgánů činných v trestním řízení vůči neonacistickému extrémismu.