Zatknou můžou, pustit musí. I tak se dá popsat krátká epizoda, která se tento víkend odehrála v Praze během návštěvy kontroverzního bělocha Davida Dukeho. Tato událost, která zajisté bude mít právní i mediální dohru, mě ovšem vede k hlubšímu zamyšlení. Žijeme ve společnosti, která má v sobě zakořeněné rasistické a xenofobní postoje. Tuto konstatování jasně naplnil ministr vnitra Ivan Langer v televizním výstupu v souvislosti se žhářským útokem ve Vítkově. Tam předákovi jedné z romských iniciativ Ivanu Veselému sdělil, že Romové musí začít sami u sebe. Dle Langera mají chodit do práce a posílat děti do školy. V této větě je v podstatě vše zakleto. V momentu, kdy se kdokoli pouští do hodnocení etnika jako celku a je schopen vypíchnout údajná negativa, které přisuzuje právě této skupině lidí, jde o netolerantní postoj ke společnosti. Je-li u této skupiny lidí „odlišnost“ barva pleti jedná se o rasismus. To by si Langer a další měli uvědomit. Je rozdíl mezi takto pojímanou realitou ze strany prostého občana a výkonného úředníka nebo přímo ministra vlády ČR. Tento současný ministr se mimo jiných nenaplněných slibů pustil i do návrhu zákazu Dělnické strany. Přesto, že soud jeho úřad vyzval k doplnění tohoto podnětu a za vágnost podání byl kritizován řadou znalců extrémistické scény, nic takového neudělal a soud na základě nedostatku důkazů Dělnickou stranu nezakázal. Langer se s tím vypořádal po svém. Zhodnotil to tak, že se v podstatě nic nestalo, že to bylo první podání na zrušení politické strany a svým rozhodnutím dal soud návod jak případně v budoucnu správně postupovat. Myslím si, že kdyby demokracie v ČR skutečně fungovala Langer by měl nejen potrestat úředníky za špatné zpracování podání, ale vyvodit i pro sebe nějaký závěr. Ovšem politický matador Langer, kterému prošlo v jeho politické kariéře řada věcí, za které by v jiných státech tak nanejvýš zametal chodníky, z tohoto nevyvodí žádný závěr. Nedá se počítat ani s tím, že by poučený Langer podal kvalitně zpracovaný senátorský návrh na zrušení KSČM. Langer je jen typickým mluvkou, kde se slova míjí s činy.



Vrátím se, ale k tématu tohoto článku. Již od začátku devadesátých let je problém rasové záště v naší republice podceňován. Jan Ruml svého času ministr vnitra tvrdil, že není nutné se rasismem speciálně zabývat, když trestná činnost takto podmíněná nepřesahuje 5%. Vzpomínám si na desítky dalších podobně absurdních vyjádření. Ovšem smysl mého článku není pranýřovat kde koho, spíše jde o hlasité zamyšlení nad fenoménem, který nás bude ještě dlouhou dobu provázet.

V uplynulých měsících došlo v řadě městech naší republiky k veřejným pochodům lidí, kteří jasně ví, kdo za vše špatné na světě může a taky to, že oni sami jsou ty vyvoleni a především bílí. Žádná z radnic neuspěla v zákazu těchto pochodů. Kde asi byli policisté specializovaní na extremizmus, státní úředníci ministerstev, kde byli politici Langerova formátu, aby radnicím poradili, že důvodem zákazu nemůže být to, že pochod může blokovat dopravu? Co dělali policejní velitelé, když nařídili v Ústí nad Labem rozprášit ty, kteří jako jediní přišli vyjádřit nesouhlas s rasistickým pochodem. Kdo může za to, že jsou odpůrci rasistů policií ČR označováni za levicové extrémisty? Jak to, že předáci politických stran nejsou v první řadě proti lidem, kteří si uzurpují právo na označení vlastenci? Vypadá to tak, že veškeré policejní manévry a neúčinné zákazy nevedou k omezení rasistických projevů,ale je tomu bohužel právě naopak.

Myslím si, že do doby, kdy se většina společnosti bude starat jen o sebe a svojí rodinu, kdy politik bude hanlivým označením a kdy se za laxnost nebo mrháním státních prostředků nepadne žádný trest a vždy se najde někdo, kdo pochybení odůvodní jako přednost, nemůžeme se dočkat lepších časů.