Jak stát hledá bič na nepohodlné
Skoro v každé špinavosti, která je v médiích směrem ke korupci a nezákonnosti nebo jen k nestandardnímu chování ze strany politiků a státních úředníku zveřejněna, se vyskytuje buďto příslušník nechvalně známé politické policie komunistického režimu StB nebo někdo z jejich spolupracovníků. I po dvaceti letech je komunistická minulost našeho státu v podstatě utajena a to i přesto, že máme zákonem zřízený Ústav pro studium totalitních režimů, v kterém se jeho současné vedení vypořádalo za dva roky působení s veškerou vnitřní kritikou vyhazovem kritiků nebo osobními a nepodloženými útoky. Většina kauz, u kterých bylo vydáno lustrační osvědčení nebo bezpečnostní prověrka osobám, které na to neměly právo, případně soudní kauzy, kde soud nařídil Ministerstvu vnitra, aby na základě nepředložených důkazů vymazal konkrétního spolupracovníka ze seznamu, je jen ukázkou neskutečna v této oblasti vypořádání se s naší neblahou minulostí.
Tolik na úvod a teď k věci.
Vzhledem k výše uvedenému a především k tomu, že i dvacet let po pádu komunismu je důvodné podezření, že řada lidí je vydíratelná a tím je ovlivňováno jejich rozhodování v rámci státní správy a samosprávy, jsem zveřejnil databázi zájmových osob, kterou StB vytvořila přepisem záznamů z registru svazků na konci 80. let minulého století. Takto vznikla unikátní databáze cca 770 tis lidí, o které měla StB zájem. Tímto se stalo, že jakýkoliv občan, badatel, novinář není odkázán na informace, které kdo cíleně směrem k veřejnosti vypustí, ale může si na stránkách www.svazky.cz jednoduše zjistit archivní nebo svazkové číslo k dané osobě a dál archív, jenž spadá pod Ústav pro studium totalitního režimu, požádat o další materiály. Tedy jde o důležitou archivní pomůcku, která navazuje na cca 850 mil stran dokumentu (20 km archivních materiálů), které 18 let od pádu komunismu v Čechách využívaly tajné služby současného režimu. Dnes již dva roky má tento archiv k dispozici a ke zveřejnění shora jmenovaný Ústav, který ovšem na místo zveřejnění většinu věcí tají, mystifikuje veřejnost a používá nepravdivé argumenty na obranu své nečinnosti. Ústav kontroluje rada volená Senátem. Ta stejně jako hlavní propagátoři vzniku Ústavu jako např senátor Jiří Liška k celé věci mlčí. Liška s odůvodněním, že věci moc nerozumí a rada podle slov jejího člena Patrika Bendy (donedávna senátního asistenta právě senátora Lišky) rozhoduje kolektivně a tudíž bez zodpovědnosti konkrétních členů.
Co se právě děje.
Od začátku ředitel Ústavu mystifikoval veřejnost tvrzením, že jeho Ústav nemůže onu databázi zveřejnit a osobně útočil a zlehčoval důvěryhodnost databáze. Řada sdělovacích prostředků označila tuto databázi jako databázi spolupracovníků StB i přesto, že je od začátku zřejmé, že nejde o databázi spolupracovníků StB, ale jedná se o databázi všech, o které měla StB zájem. Policie Východočeského kraje zahájila již před 3 měsíci šetření, zda nedošlo z mé strany k porušení zákona, stejně tak jako Úřad pro ochranu osobních údajů. Problém je v tom, že mně žádná z těchto institucí nesdělila fakt, že vyšetřují nějakou mojí aktivitu.
Zdá se, že se v brzké době dočkám pokusu o skandalizování mé osoby jako za těchto dvacet let již několikrát. Je to hanba současného stavu fungování jmenovaných státních institucí. Jak vše v roce dvacátého výročí konce komunistického režimu dopadne se zajisté dozvíme v následujících týdnech. V pondělí jdu na Policii ČR do Jičína zeptat se jaké, že to vyšetřování vedou k mé osobě, aniž by mi to sdělili a příští týden mně na stejnou otázku odpoví i Úřad na ochranu osobních údajů.
Co dál.
Co se týká Ústavu pro studium totalitních režimů a jeho rady, budeme muset, zdá se, počkat na odsunutý konkurz na ředitele této instituce, který proběhne v prosinci tohoto roku. Důkladná analýza nečinnosti Úřadu, plýtvání se svěřenými finančními prostředky, více než špatná manažerská a personální práce, a ukázka účelově zveřejňovaných informací by mělo vést k nezvolení Pavla Žáčka ředitelem. Mělo by ovšem vést i k sebereflexi radních Ústavu, aby se začali skutečnou situací v Ústavu zabývat a nespoléhali se jen na dodávané informace Žáčka nebo Bendy.
Tolik na úvod a teď k věci.
Vzhledem k výše uvedenému a především k tomu, že i dvacet let po pádu komunismu je důvodné podezření, že řada lidí je vydíratelná a tím je ovlivňováno jejich rozhodování v rámci státní správy a samosprávy, jsem zveřejnil databázi zájmových osob, kterou StB vytvořila přepisem záznamů z registru svazků na konci 80. let minulého století. Takto vznikla unikátní databáze cca 770 tis lidí, o které měla StB zájem. Tímto se stalo, že jakýkoliv občan, badatel, novinář není odkázán na informace, které kdo cíleně směrem k veřejnosti vypustí, ale může si na stránkách www.svazky.cz jednoduše zjistit archivní nebo svazkové číslo k dané osobě a dál archív, jenž spadá pod Ústav pro studium totalitního režimu, požádat o další materiály. Tedy jde o důležitou archivní pomůcku, která navazuje na cca 850 mil stran dokumentu (20 km archivních materiálů), které 18 let od pádu komunismu v Čechách využívaly tajné služby současného režimu. Dnes již dva roky má tento archiv k dispozici a ke zveřejnění shora jmenovaný Ústav, který ovšem na místo zveřejnění většinu věcí tají, mystifikuje veřejnost a používá nepravdivé argumenty na obranu své nečinnosti. Ústav kontroluje rada volená Senátem. Ta stejně jako hlavní propagátoři vzniku Ústavu jako např senátor Jiří Liška k celé věci mlčí. Liška s odůvodněním, že věci moc nerozumí a rada podle slov jejího člena Patrika Bendy (donedávna senátního asistenta právě senátora Lišky) rozhoduje kolektivně a tudíž bez zodpovědnosti konkrétních členů.
Co se právě děje.
Od začátku ředitel Ústavu mystifikoval veřejnost tvrzením, že jeho Ústav nemůže onu databázi zveřejnit a osobně útočil a zlehčoval důvěryhodnost databáze. Řada sdělovacích prostředků označila tuto databázi jako databázi spolupracovníků StB i přesto, že je od začátku zřejmé, že nejde o databázi spolupracovníků StB, ale jedná se o databázi všech, o které měla StB zájem. Policie Východočeského kraje zahájila již před 3 měsíci šetření, zda nedošlo z mé strany k porušení zákona, stejně tak jako Úřad pro ochranu osobních údajů. Problém je v tom, že mně žádná z těchto institucí nesdělila fakt, že vyšetřují nějakou mojí aktivitu.
Zdá se, že se v brzké době dočkám pokusu o skandalizování mé osoby jako za těchto dvacet let již několikrát. Je to hanba současného stavu fungování jmenovaných státních institucí. Jak vše v roce dvacátého výročí konce komunistického režimu dopadne se zajisté dozvíme v následujících týdnech. V pondělí jdu na Policii ČR do Jičína zeptat se jaké, že to vyšetřování vedou k mé osobě, aniž by mi to sdělili a příští týden mně na stejnou otázku odpoví i Úřad na ochranu osobních údajů.
Co dál.
Co se týká Ústavu pro studium totalitních režimů a jeho rady, budeme muset, zdá se, počkat na odsunutý konkurz na ředitele této instituce, který proběhne v prosinci tohoto roku. Důkladná analýza nečinnosti Úřadu, plýtvání se svěřenými finančními prostředky, více než špatná manažerská a personální práce, a ukázka účelově zveřejňovaných informací by mělo vést k nezvolení Pavla Žáčka ředitelem. Mělo by ovšem vést i k sebereflexi radních Ústavu, aby se začali skutečnou situací v Ústavu zabývat a nespoléhali se jen na dodávané informace Žáčka nebo Bendy.