Jak stát hledá bič na nepohodlné
Tolik na úvod a teď k věci.
Vzhledem k výše uvedenému a především k tomu, že i dvacet let po pádu komunismu je důvodné podezření, že řada lidí je vydíratelná a tím je ovlivňováno jejich rozhodování v rámci státní správy a samosprávy, jsem zveřejnil databázi zájmových osob, kterou StB vytvořila přepisem záznamů z registru svazků na konci 80. let minulého století. Takto vznikla unikátní databáze cca 770 tis lidí, o které měla StB zájem. Tímto se stalo, že jakýkoliv občan, badatel, novinář není odkázán na informace, které kdo cíleně směrem k veřejnosti vypustí, ale může si na stránkách www.svazky.cz jednoduše zjistit archivní nebo svazkové číslo k dané osobě a dál archív, jenž spadá pod Ústav pro studium totalitního režimu, požádat o další materiály. Tedy jde o důležitou archivní pomůcku, která navazuje na cca 850 mil stran dokumentu (20 km archivních materiálů), které 18 let od pádu komunismu v Čechách využívaly tajné služby současného režimu. Dnes již dva roky má tento archiv k dispozici a ke zveřejnění shora jmenovaný Ústav, který ovšem na místo zveřejnění většinu věcí tají, mystifikuje veřejnost a používá nepravdivé argumenty na obranu své nečinnosti. Ústav kontroluje rada volená Senátem. Ta stejně jako hlavní propagátoři vzniku Ústavu jako např senátor Jiří Liška k celé věci mlčí. Liška s odůvodněním, že věci moc nerozumí a rada podle slov jejího člena Patrika Bendy (donedávna senátního asistenta právě senátora Lišky) rozhoduje kolektivně a tudíž bez zodpovědnosti konkrétních členů.
Co se právě děje.
Od začátku ředitel Ústavu mystifikoval veřejnost tvrzením, že jeho Ústav nemůže onu databázi zveřejnit a osobně útočil a zlehčoval důvěryhodnost databáze. Řada sdělovacích prostředků označila tuto databázi jako databázi spolupracovníků StB i přesto, že je od začátku zřejmé, že nejde o databázi spolupracovníků StB, ale jedná se o databázi všech, o které měla StB zájem. Policie Východočeského kraje zahájila již před 3 měsíci šetření, zda nedošlo z mé strany k porušení zákona, stejně tak jako Úřad pro ochranu osobních údajů. Problém je v tom, že mně žádná z těchto institucí nesdělila fakt, že vyšetřují nějakou mojí aktivitu.
Zdá se, že se v brzké době dočkám pokusu o skandalizování mé osoby jako za těchto dvacet let již několikrát. Je to hanba současného stavu fungování jmenovaných státních institucí. Jak vše v roce dvacátého výročí konce komunistického režimu dopadne se zajisté dozvíme v následujících týdnech. V pondělí jdu na Policii ČR do Jičína zeptat se jaké, že to vyšetřování vedou k mé osobě, aniž by mi to sdělili a příští týden mně na stejnou otázku odpoví i Úřad na ochranu osobních údajů.
Co dál.
Co se týká Ústavu pro studium totalitních režimů a jeho rady, budeme muset, zdá se, počkat na odsunutý konkurz na ředitele této instituce, který proběhne v prosinci tohoto roku. Důkladná analýza nečinnosti Úřadu, plýtvání se svěřenými finančními prostředky, více než špatná manažerská a personální práce, a ukázka účelově zveřejňovaných informací by mělo vést k nezvolení Pavla Žáčka ředitelem. Mělo by ovšem vést i k sebereflexi radních Ústavu, aby se začali skutečnou situací v Ústavu zabývat a nespoléhali se jen na dodávané informace Žáčka nebo Bendy.