Diskuse o poskytnutí pomoci na záchranu Evropy zakamuflované do půjčky MMF se rozjely naplno. Již dlouhou dobu neprobíhala tak zajímavá diskuse, kde se oba tábory mají v lásce asi jako fanoušci Sparty a Baníku. Abych tuto bitvu dále rozdmýchal, shromáždil jsem argumenty zastánců půjčky a poskytnul alternativní pohled na věc.

Jeden z hlavních argumentů je, že můžeme kdykoliv požádat o vrácení peněz.

Vtip ale spočívá v tom, že my nikdy o vrácení nepožádáme. Pokud nyní poskytneme půjčku jako symbol naší solidarity, jakým symbolem by byla žádost o její vrácení? Pokud je nyní politicky neprůchodné nepůjčit, jak politicky průchodné bude později požádat o vrácení půjčky? Kdo někomu půjčoval peníze, ví, o čem mluvím. Další vtip je v tom, že bez problémů peníze můžeme dostat zpátky v době, kdy je prakticky nebudeme potřebovat, tedy v klidných vodách. Pokud přijde období turbulencí, nestability a chaosu, budou peníze pravděpodobně nedostupné, protože požadavky na MMF (jako věřitele poslední instance) budou stonásobně vyšší, než činí jeho zdroje. To lze vyřešit pouze masivní devalvací hodnoty peněz a své peníze sice dostaneme, ale jejich reálná hodnota bude zcela jiná, než peněz, které jsme dnes půjčili.

Rovněž se objevují tvrzení, že je téměř nemyslitelné, že by dlužníci půjčku nevrátili.

Vždyť to není ani pár týdnů, kdy Řekové vyhlásili bankrot na polovinu svých dluhů! Peníze, které MMF poskytne bankrotujícím státům, se již nikdy nevrátí. Těmto zemím z obrovských dluhů nepomůžou další dluhy. Další půjčky pouze na nějakou dobu oddálí bolestivý ozdravný proces, který stejně musí přijít. Bohužel po dobu tohoto oddalování půjčené peníze zmizí tak, jako zmizely ty předchozí.

Asi nejvěrohodnější tvrzení zastánců půjčky je důvěryhodnost MMF. O peníze zkrátka nemůžeme přijít.

Ano, je pravda, že MMF již existuje 67 let a za svou existenci byl vždy institucí, která honorovala své závazky. Nicméně pravdou také je, že jednou za pár generací, velmi často po 60 letech, nastávají okolnosti, které se vymykají osobní zkušenosti a pamětem žijících obyvatel. Pokud si uvědomíme, že evropský bankovní sektor je reálně bankrot, evropské státy jsou zadlužené tak, že své dluhy již nikdy nemůžou splatit a přichází demografická vlna, která prosperitě nepomůže, pak je nutné připustit možnost, že se nacházíme v situaci, která tu za existence MMF nebyla. Nicméně i přesto si nemyslím, že bychom své peníze nedostali zpět. Vzhledem k tomu, že MMF je napojen na penězovod centrálních bank a centrální banky mohou vytvářet neomezené množství peněz, bude pouze otázkou, jakou budou mít vrácené peníze hodnotu.

Záchrana eurozóny představuje záchranu stability evropského trhu.

Dobře, zachráníme naše odběratele. Víme, že nemají na to, aby si naše zboží kupovali. Proto jim půjčíme. Je to podobný model, jaký provádí již delší dobu Čína. Vypadá na první pohled stabilně a výhodně. Nicméně ve své podstatě spočívá v tom, že my budeme pracovat a spořit a druhá strana bude spotřebovávat a půjčovat si na to od nás. Chceme udržovat takovou „spolupráci“? Je to obchodní vztah mezi panem Changem a Johnsonem, který jsem již před lety popsal ve svém jiném blogu.

Nemůžeme si být jisti, že sami pomoc MMF v budoucnosti nebudeme potřebovat.

Pokud se budeme zbavovat vlastních devizových rezerv, pak je pravděpodobné, že v budoucnu pomoc MMF potřebovat opravdu budeme. Že by nás pak MMF zachránil třeba našimi vlastními penězi? Až bude situace taková, že bude potřeba zachraňovat Česko se stabilním ziskovým bankovním sektorem, evropské banky by již musely být několik let na dně oceánu…

Neposkytnutím půjčky se dostaneme se na periferii Evropy, již nebudeme o ničem rozhodovat.

My o něčem rozhodujeme? My jsme na periferii, vždy jsme byli a vždy budeme. I kdybychom neuvažovali vyšší ekonomickou sílu (např. HDP/osoba), samotný jednoduchý fakt – počet obyvatel – nás předurčuje do role příjemce rozhodnutí. O Evropě rozhoduje Německo s Francií, přidávají se větší ekonomiky jako je Itálie nebo Španělsko. Denně v médiích vystupuje Merkozy. Proč není v centru zájmu duo Merčas nebo duo Nečozy?

Němci se k nám otočí zády.

Když neposkytneme půjčku, Němci zavřou továrny, stáhnou své investice, nebudou nakupovat zboží. Proč s námi Němci obchodují? Protože nás mají rádi? Nebo kvůli tomu, že jsme v Evropské unii? Domnívám se, že spíše kvůli tomu, že u nás mohou vydělat nějaké peníze. Je u nás zkrátka dost šikovných lidí, kteří jsou docela pracovití a stojí méně než v Německu. Navíc česká švejkovská mentalita je ideální pro roli zaměstnance. Sice remcá, ale druhý den do práce přijde. A příliš neuvažuje o tom, jaké by to mohlo být, kdyby podobný podnik sám vlastnil. A také je to k nám jednoduše blízko. Vzhledem k rozloze Německa je továrna v Čechách mnohdy blíž než jiná pobočka v Německu. V mnoha sektorech jsme ekonomicky prakticky další spolkovou zemí a to máme přitom jinou měnu! Proč se nebudují automobilky a další továrny v Řecku, nebo Španělsku, kde je nezaměstnanost 22 procent? Němečtí podnikatelé s námi budou obchodovat a u nás investovat do té doby, dokud to pro ně budeme mít výše zmíněné konkurenční výhody, nikoliv dokud budeme podporovat EU. Proč americká firma Nike šije boty ve Vietnamu? Protože je s nimi v měnové unii? Nebo protože Američané milují komunistický režim?

Neposkytnutím půjčky bychom se vyčlenili z EU a samostatně bychom nemohli existovat.

Je nepochybné, že kdybychom byli zcela sami „proti všem“, tak bychom to asi měli těžké. Pokud bychom byli jediní, asi bude politicky skutečně nejvhodnější kapitulovat, tak jako to ostatně máme ve zvyku celou naší historii. Je ale EU tak velká výhoda, jak její zastánci stále tvrdí? Postoj „eurohujerů“ se obvykle opírá o 2 argumenty: 1) proti Číně, USA a Rusku se musíme spojit, abychom obstáli 2) nebýt EU, tak už je tu dávno válka. Nejprve první argument. Jak je možné, že Thajsko, Malajsie, Filipíny a další země v jejich okolí rychle bohatnou, aniž by se spojily do unie a měly stejnou měnu, když obři jako Čína nebo Indie jsou přímo za jejich humny? Jak mohou v globální konkurenci obstát země jako je Argentina, Čile nebo Mexiko, každý s jinou měnou a bez společné vlády? Proč tyto země nejsou neustále ve válce? Má náš podnikatel, který přijede do Šanghaje, dveře otevřené a zakázky připravené, když se prokáže členstvím v EU? Jakou prosperitu přinesla společná měna a členství v EU zemím jako je Řecko, Irsko, Portugalsko, Španělsko či Itálie? Proč jsou tyto země bankrot a jejich ekonomický růst patří k nejnižším na světě, zatímco nezaměstnanost k nejvyšším?

Za vzestup naší životní úrovně po roce 1989 můžeme být vděčni otevřením celosvětových trhů, nízké inflaci kvůli zapojení miliard levných pracovních sil v Asii i jinde a technologickému pokroku. A samozřejmě posunu od centrálně řízeného socialismu k tržnímu kapitalismu (alespoň v dnešní polotržní podobě). Bohužel vývoj EU v posledních letech se až nápadně posunuje k ekonomickému modelu, který jsme znali před rokem 1989.

Akutně nám v případě neposkytnutí půjčky hrozí snížení ratingu.

Myslím, že právě opak je pravdou. Rating vyjadřuje stabilitu země, její schopnost splácet své dluhy. Devizové rezervy představují jeden z důležitých prvků měnové stability země. Snížení těchto rezerv by proto zvýšilo riziko země a tedy mohlo potenciálně rating zhoršit. Podobně i poskytování dalších „pomocí“, které by zvyšovaly naše zadlužení (protože žádné peníze nemáme, máme jen dluhy), může vést ke snížení našeho ratingu. To není případ současné půjčky MMF, ale například u připravovaného mechanismu ESM to již bude aktuální, protože velikost našeho dluhu se skutečně bude zvyšovat.

Závěrem lze pouze shrnout hlavní argumenty, proč se domnívám, že bychom půjčku poskytnout neměli. Příjemcům půjčka nepomůže. Jak tvrdí guvernér ČNB Singer, je to acylpyrin na zlomenou nohu. Nám půjčka sníží devizové rezervy, tedy jeden z důležitých obranných mechanismů v případě krizových situací, které rozhodně nelze v současné době vyloučit. Neposkytnutí půjčky nás neohrozí, jde pouze o zastrašování, které není opřené o racionální úvahu. Eurozóna „padne na hubu“ dříve nebo později, žádné pseudopomoci tento osud nezvrátí, pouze oddálí. Samozřejmě, že nás to zasáhne a to velmi tvrdě. Právě proto bychom nyní neměli vyhazovat 90 miliard. Mohou se hodit.