Rok 2009 byl Organizací spojených národů vyhlášen Mezinárodním rokem astronomie. Důvodem je 400. výročí dvou významných událostí. O první z nich se zasloužil italský hvězdář Galileo Galilei, když podle zpráv, které se k němu donesly z Holandska, sestavil dalekohled a začal s ním provádět astronomická pozorování. Vynález dalekohledu nepochybně znamenal mimořádnou událost v dějinách hvězdářství.
Je to dobrá zpráva, na kterou jsme už dlouho čekali: iráckého novináře Muntadara Zajdiho, který po Bushovi hodil boty, zatkli a hrozí mu dva roky vězení; zbili jej, a on je teď žaluje. A na jeho podporu se na ulici dokonce demonstruje! - Sláva!
Začalo to kuponovou knížkou, potom penzijním fondem. Okrádali mne, kde se dalo.Naspořil jsem ještě z peněz za budování socialistické vlasti a penzijní fond mi to „zhodnotil“. I s prachama utekl pokladník fondu do té slavné Ameriky. Už ho nenašli, nebo nechtěli.
Elektrickú, alebo plynovú rúru „rozhicujeme“ na cca 190 °C. Zoberieme jedno kurča, najlepšie také, ktoré to už má za sebou, teda buď chladené, alebo rozmrazené. Umyjeme ho (ak sme prehnane čistotní), osušíme utierkou. Zoberieme obyčajné papierové vrecko (do akého nám napr. na trhu zabalia slivky, alebo v Kauflande porciovaný syr a pod.), vložíme doň opatrne kurča, tak, aby sme vrecko nepretrhli, koniec vrecka uzavrieme zatočením (skrúcaním), takto upravený koniec ohneme pod kuraciu zadnú časť (teda riť) a takto zabalené kurča položíme na studený pekáč a vložíme ho do vyhriatej rúry na druhú mriežku odspodu a pečieme.
Pokračujeme v interesantním seriálu popisujícím zdánlivě neuchopitelnou odnož evolučního vývoje člověka - HOMO INTERNETUS. Jak v minulém blogu velmi trefně vystihl v diskuzi Terry, je zcela patrné, že se zde střetávají praví, leví, fialoví a nečiní jim žádný problém se uvolnit.
Krátce po vstupu na zdejší blogy jsem byl jejich výjimečným diskusním prostředím zcela omráčen. Dnes bych svůj vstup, oproštěn od mladické nerozvážnosti a horlivosti, napsal určitě jinak. Dostal jsem však lepší nápad, požádal jsem toho nejkreativnějšího zde, PEPU ŘEPU.
Ne, nebudu se zabývat fašistickou Osou, Hitlera s Mussolinim ponechám stranou. Předmětem mého zájmu je kvalita života a také to, jakou to má všechno souvislost s českou povahou. Letos v květnu jsem po sobě navštívil dvě evropské metropole – nejprve Berlín, posléze Řím. První z nich jsem poznal už dříve, ve druhé jsem byl poprvé, a naskytla se mi tak příležitost ke srovnání a malému zamyšlení.
Vystoupil jsem z vlaku. Kolečka kufru žmoulala sníh. Hans čekal v autě. Jeho staré Mičubiči L 200 klapalo dieselem, hřálo. Otevřel dveře. Šlupičky bot nasáklé vodou chladily. V Praze bylo sucho a tady, nikdy by mě nenapadlo, taková siberije. Jeli jsme podle řeky, foukalo, remorkéry táhly lodě.
Tak. V sobotu minulého týždňa sme si opäť „zasilvestrovali“. Skončil sa ďalší rok. Mnohí to oslávili katarínskymi zábavami, obyvatelia Prahy dokonca stavaním „jolky“. A ako sa v posledný deň roka patrí, rekapitulovali sme rok práve skončený a dávali si predsavzatia do toho budúceho. A poniektorí začali čakať, čo prinesie, poniektorí očakávať.
Sdílím jako mnoho přemýšlivých spoluobčanů obavy z vývoje dnešní Evropy. Všeobecně nastoupený směr k omezování zastupitelské demokracie, s přesunem pravomocí na nikým nevolené orgány bruselské byrokracie, omezení suverenity rozhodování v zahraniční politice a obraně, ale i zjevné nespravedlnosti, nemravnosti a hlouposti diktované evropskými institucemi mne čas od času pobuřují. Srdce mi říká, Lisabon je pro nás špatná cesta... Jsem vnímavý k euroskeptickým názorům a dost mne oslovují.