Nová vláda se chopila moci ve Washingtonu. Analýzy v českých novinách vysvětlují, že jen naivní Američané si myslí, že se toho moc změní. Mocenské a hospodářské zájmy prý donutí nového prezidenta a jeho kabinet, aby pokračovali ve šlépějích Bushovy éry. Jak to dopadne v Iráku a v Brdech, to uvidíme, ale v oblasti péče o životní prostředí a problémech klimatu obrat již nastal.
Dne osmnáctého ledna roku 1409 podepsal snad na hradě Točníku Václav IV., král český, údajně zmožen omamnými nápoji, královský výnos, kterým se mění počty hlasů „při veškerých poradách, soudech, zkouškách, volbách a jakýchkoli jiných jednáních“ na pražské Universitě, založené jeho otcem, císařem Karlem IV, a to ve prospěch zástupců „národa českého“, jenž byl ovšem tehdy vymezen územně, a nikoli jazykově; vzdělanci ostatně používali výhradně jazyk latinský. Praha byla v oné době po Římu a Cařihradu třetím největším městem Evropy, ale císařové už nebyli českými králi a v Praze nesídlili.
Před začátkem druhé intifády bývalo východní pobřeží Sinajského poloostrova zaplaveno izraelskou mládeží tak hojně, že se místní beduíni naučili plynně hebrejsky. Turistický ruch kvetl. V roce 2002 vypadalo pobřeží až na výjimky zoufale. Neudržovaná palmová obydlí snadno podléhala zkáze, na chatrných zbytcích betonových záchodků nápisy, kterým raději nerozumět.
Koukám na Černého německé dálnice a přemýšlím, jestli tvoří Hakenkreuz nebo ne, koukám, a stejně jako historikové vidím nejen svastiku, ale i jasnou jedničku a osmičku. Teprve teď se začínám bavit; když jsem si ještě myslel – z kusých fotek, které člověk vidí a z toho, co o věci čte –, že jakýsi pro mě anonymní německý výtvarník zobrazil coby německý stereotyp zemi posetou dálnicemi, zíval jsem u toho nudou a myslel si něco o tom, že si mohl vybrat něco lepšího.