Vypadá to na první pohled zcela jasně: bez blogerů – tedy těch, kteří jsou schopni a ochotni vypustit do pod svým jménem do světa text, který vyvolá zájem a diskuzi, by tady nebylo o čem diskutovat. Bloger je tedy strůjcem naší zábavy, jde na trh se svou kůží, ví – nebo alespoň tuší, že bude terčem nevybíravých komentářů, ale nedbá toho a znovu se pouští do nevděčné práce na textu, ve kterém nám sděluje svůj názor, svůj postoj, svůj zážitek.
Bolo nedeľné popoludnie. Zatiaľ prebiehala nedeľa pre mňa veľmi dobre. Keďže som na stretnutie so súrodencami a ich deťmi v sobotu podvečer navaril o čosi viac, než zvládli pojesť, nemusel som nič variť. V pohodičke som si pozrel nedeľňajšiu publicistickú reláciu na českej verejnoprávnej televízii, pozabával som sa trocha na všetkých účinkujúcich, no najmä na debate o komunálnych voľbách v Prahe, a hlavne na vysvetľovaní budúceho primátora, prečo takto a prečo nie, ako to Pražania očakávali.
Jedno heslo, které mi utkvělo v mysli z posledních voleb, znělo nějak takto: "Nelíbí se mi, jak se u nás krade. Jde to líp." A neříkal to žádný dinosaurus. Byl pod tím obrázek usměvavého mladíčka. Nová generace politiků přichází, učí se i v zahraničí a také my, voliči, musíme jít s dobou. O tom je tento článek. Srovnání s Amerikou, jak se kde volí, krade a lže. O globalizaci, tmavých zítřcích a tak vůbec.