Dovolím si malé ohlédnutí za právě proběhnutým setkáním prezidentů dvou světových velmocí v Praze.

Podpis nové smlouvy Start o omezení vývoje jaderných zbraní je jistě významná událost pro celý svět, a to nikoli pouze proto, že je tento akt prezentován jako příslib vize o budoucnosti bez jaderných zbraní. Celou událost vnímám minimálně ve dvou rovinách. Ta první je symbolická, ta druhá praktická. Start znamená počátek něčeho nového, avšak omezení jaderných zbraní je spíše vyhasínání čehosi zastaralého a zdůrazňuje, že ne všichni to chtějí pochopit. Pro USA a Rusko může jít o zastaralý problém i zastaralou technologii. Pro Írán a snad Severní Koreu o možnost prosazení civilizačního vzdoru. Technologie je tedy sice zastaralá, ale pořád funkční a obnáší svá rizika. Pokud tedy budeme vnímat akt podepsání dohody Start v symbolické rovině, Start zjevně znamená nový počátek vztahů zemí, které sehrály klíčovou roli v období studené války, během které jaderné zbraně byly podstatným účastníkem závodu.

Pokud budeme vnímat tuto dohodu v rovině praktické, logicky dospějeme k závěru, že v dnešní době, kdy se proměnily priority v oblasti bezpečnosti a strategických zájmů, jaderné zbraně patrně nebudou nejvhodnějším prostředkem k jejich prosazování. Naše civilizace potřebuje zdroje, ne jejich likvidaci. Nabízí se proto otázka „Co dál ?“, „Co bude předmětem této nové éry nových vztahů?“ Jistě obrana vůči těm, od kterých bude jaderná hrozba pořád aktuální, ale jak bude vypadat nová bezpečnostní strategie západní civilizace? Jak se budou vyvíjet vztahy s Čínou a Indií? Do jakých nových technologií v oblasti zbrojení světových velmocí se bude investovat? Jaderné zbraně jsou přežitkem 20. století, priorita jsou zdroje…

Iveta Jordanová

Poradkyně v oblasti strategické komunikace a předsedkyně správní rady protikorupční organizace Růžový panter