„Co všichni blbnou? Koukli jste se do statistik, vás se to netýká, s největší pravděpodobností vás to nezabije, tak vás to nezajímá, pohoda, klídek…“ To je velmi častý místní postoj.

V tom je ale jedna ze záludností koronaviru. To že vir chytíte, jste mladý a zdravý muž/mladá zdravá žena a máte štěstí, že nemoc projde bez komplikací, neznamená, že nejste nebezpečný pro okolí. Můžete nemoc během inkubační doby i během lehkého průběhu dále roznášet a ohrožovat starší osoby v rodině - babičky, dědečky, dlouhodobě vážně nemocné kamarády, sourozence. Nemoc pak vy nebo další s mírnými příznaky roznášíte také mezi lidi na pracovišti, při nákupech, v restauraci… Lidé po chemoterapii, lidé se sníženou imunitou, ti všichni jsou velmi ohrožení, pokud se chováte sobecky a nezodpovědně.
A tohle by měl každý vědět a pochopit - a mít tuhle informaci.

Dodržování karantény je důležité

Právě proto, že v Česku dochází ke zlehčování a zpochybňování rizik nemoci a nikdo nevysvětluje možné komplikace, lidé neberou opatření vážně, nerozumí tomu, proč by měli být zavřeni doma, když jim nic není. Přitom jde právě o snahu zpomalit nákazu, aby případné těžší případy nezahltily zdravotní systém, jako se to stalo v Číně, Íránu a bohužel problémy s nedostatkem lůžek - pro akutní péči s přísným režimem kvůli možné nákaze zdravotníků - už hlásí i postižené oblasti v Itálii.

Z těchto důvodů jsou naprosto logická a správná opatření typu – automatické otevírání dveří v MHD (mimochodem první opravdu skvělý nápad v CŘ), zákaz větších shromáždění, závodů, sportovních akcí, přednášek a také případně i dočasné uzavření vzdělávacích zařízení. A to včas. Nikoliv poté, až se nákaza začne šířit nekontrolovatelně.

Vysoký věk není nemoc a čeká nás to také

Nevím, jak vy, ale já mám své rodiče i prarodiče moc ráda a kvůli nim se klidně vystavím dočasné nepohodě a omezením. Za vysoký věk nikdo nemůže.

Zrovna v těchto dnech se nákaza v mém oblíbeném americkém Seattlu, kde jsem před lety žila a studovala, dostala do zdravotního zařízení dlouhodobé péče v Kirklandu a bohužel v něm způsobila již 5 úmrtí. 50 lidí má respirační problémy a podrobilo se testu, prokazatelně nakažená je i místní zdravotnice. Další, celkem šesté úmrtí hlásí jiné zařízení v oblasti Snohomish County. Celkem má region už úmrtí 9. Staří a nemocní jsou ohrožená skupina a pro jejich ochranu a nenakažení, by i náš stát měl dělat maximum, i za cenu striktnějších opatření. Omezení návštěv těchto zařízení v ČR, je dobrý krok.


Nemoc nejde zastavit, jen zpomalit, ale i to pomůže, co tedy dělat?

Co tedy můžeme dělat? Překvapivě docela dost. U téhle nemoci je opravdu největší problém - jak se ukázalo v Číně a Íránu a bohužel i v Itálii - zranitelnost zdravotního systému vůči vysoce nakažlivé nemoci. Koronavir dokáže velmi rychle zahltit nemocnice, protože nárůst případů je rychlý, zejména pokud někde vznikne "ohnisko". A tahle nemoc je zrádná v tom, že pro mladé, zdravé jedince vypadá optimisticky – 80 procent (dle dostupných údajů od CDC, WHO) případů má lehký průběh. Ovšem, jak jsem již psala, tihle lidé mají potenciál nakazit další a další. Když se nákaza dostane mezi starší lidi, je pro ně nebezpečná. A těch zbylých 20 procent - opět vycházím ze statistik - potřebuje většinou urgentní péči v nemocnici, protože se u nich rozvine zápal plic. Potřebují kyslík a 10 procent dokonce umělou ventilaci. A úmrtnost těchto zranitelných pacientů je bohužel nezanedbatelná.

Proto je dobré - a všude se o to snaží - snížit rychlost nákazy. Zastavit se jí nepodařilo nikde. Ale zpomalení je jediná možnost, jak to dokázat. Zpomalení se dá dosáhnout co největším omezením kontaktu s dalšími lidmi, přísná hygiena, nepodávání si rukou, omezením hromadných aktivit, nákupů, návštěv kina, cest k lékaři, pokud tam urgentně nepotřebujeme, návštěv divadel, omezení školní a universitní docházky (nejlépe centrálně nařízené), prostě - čím méně aktivit mezi lidmi, tím lépe. A tohle může opravdu pomoct.

Cílem je limitovat přenos, dokud to jde. Aby zbyla lůžka pro těžké případy, aby jich příbývalo málo a postupně. Zatím české nemocnice hlásí samé ty lehké, to je skvělé, ale že by se nám ty těžké zcela vyhly? Bylo by to báječné, ale reálně to moc nevidím. Takže omezením společenských aktivit v rozumném měřítku může každý hodně pomoct jako jednotlivec. Je to blbé.... otravné a nevíme, jak dlouho to potrvá, než se to přežene, ale to je tak jediné, kromě hygienických návyků, co zatím máme. Všichni chápeme, že nejde omezit všechny aktivity a každý holt dělá s rozumem, co může a co umí.


Jen pro zajímavost

Když jsem sledovala počátky nákazy v Číně a situace ve Wu-chanu se výrazně zhoršila, lidé měli různé vynálezy, jak se například nedotýkat různých tlačítek, nejčastěji ve výtahu, na zvoncích – všude, kde mohl virus přežívat. Nosili si s sebou párátka, nebo sirky, kterými tlačítka mačkali a ve výtahu byl připravený koš, kam se rovnou vyhazovala. Někde párátka do výtahu přímo instalovali už obyvatelé domů sami pro sebe. Přijde vám to extrémní, směšné? Bohužel, když se nákaza vymkne kontrole, lidé se snaží přežít a vymyslet cokoliv, aby omezili možnost, že onemocní.

Video s ovládáním výtahu párátky najdete ZDE




Dobré zprávy a osobní příběhy

Statisticky to samozřejmě nemá žádnou výpovědní hodnotu, ale několik příběhů, které sleduji, má zatím dobrý konec.

Můj kamarád, Čech, který pracuje pro německou automobilku v Číně, v Tianjinu, 220 km od Pekingu a se kterým jsem téměř v denním online kontaktu, prodělal už před více než měsícem nemoc s vysokými horečkami a silným kašlem. Nakazil se v druhé polovině ledna, kdy zprávy o koronaviru teprve začaly nabývat na intenzitě. Šel tehdy do místní nemocnice, chtěl si nechat udělat test, ale nebyly k dispozici. Spokojil se tedy s rentgenem a antibiotiky (přesto, že na viry nezabírají), která mu lékař předepsal. 14 dní pak strávil zavřený doma (bydlí jako sezonní pracovník dlouhodobě v hotelu) a léčil se. Horečky měl vysoké a kašel opravdu silný. Po 2 týdnech šel na kontrolu a opět chtěl test na koronavir a znovu nebyl k dispozici. Rentgen vypadal dobře a i on se cítil lépe, takže lékaři případ uzavřeli s tím, že se může vrátit do práce. V zaměstnání je zpátky, musí nosit roušku, jako všichni kolegové, měří jim teplotu. Úplně fit se ale necítí ani po měsíci. Tento týden se mu vrátil mírný kašel a pocity lehkého schvácení. Jeho přímé zážitky a poznatky jsou pro mě velmi cenné a budu s ním v kontaktu dál.

Dva mladí Češi, kteří se na konci ledna objevili v médiích a poskytovali přímé zážitky z Číny – Dan Pekárek, který studoval ve Wuchanu a přiletěl organizovaným speciálem a Jan Linha, který se s rodinou vrátil z Chongqingu po vlastní ose, jsou zatím i po měsíci zcela v pořádku.

Zejména dobrá zpráva je to u Dana Pekárka, který byl nákaze v letadle mnoho hodin vystaven, protože se po návratu při testování ukázalo, že Belgičané a několik Francouzů se v Číně nakazilo a jsou pozitivní. Sice všichni v letadle měli roušky, ale během cesty jedli, pili a používali stejné WC. Občas Danovi napíšu přes instagram a vyzvídám, jak se má. Je velmi komunikativní, takže rád odpoví i na dotazy úplně cizích lidí, jako jsem já.

Jeho instagramové stories, zážitky z Wuchanu, informace o dění tam, kde situaci komentuje, můžete sledovat zde

Jan Linha komunikuje také dobře, zrovna včera jsem se ptala, jak vypadá situace v jeho městě v Číně a popsal mi, že přímo v jejich bezprostředním okolí v bytovém komplexu neznají osobně nikoho, kdo by se nakazil, případně zesnul, přesto ví z doslechu, že se tam případy objevily, ale naštěstí nikdo z jeho přímých známých.

Jeho instagram můžete sledovat zde

Loď Diamond Princess, David a Sally z Británie

Velmi mě zaujal případ lodi Diamond Princess, kde na palubě vypukla nákaza a vůbec se ji nedařilo dostat pod kontrolu. Situace byla nepříjemná, loď kotvila v přístavu v Japonsku, nákaza se šířila, denně naskakovaly desítky a pak i stovky nových případů, lidé seděli v malých kajutách v karanténě, někteří bohužel i v pokojích orientovaných dovnitř lodi, které neměly balkon, ani okno. Personál se o všechny vzorně staral, ale v prvních dnech neměl žádné ochranné prostředky, takže nákaza se šířila i mezi ně a když se nakazil obslužný personál, mohl dále nákazu roznášet i mezi pasažéry v karanténě. Situace byla nedobrá, hosté ve špatném psychickém stavu. Jeden z lékařů, který se na loď přišel podívat, aby zhodnotil stav, se vyděsil, jak špatně probíhají karanténní opatření a jak nelogicky jsou oddělené zóny nakažených a nenakažených, loď raději ihned opustil a uzavřel sám sebe do karantény v hotelu, aby neohrozil svou rodinu. Z lodi do japonských nemocnic denně odváželi nakažené do místních nemocnic. Situace byla zoufalá, lidé prosili své země, aby pro ně poslali letadla a vysvobodili je dříve, než se nakazí. Američané byli jedni z prvních, kteří pro své lidi, kteří neměli zatím pozitivní testy, poslali armádní speciály. Podmínky pro přepravu byly velmi přísné a nepříjemné a riziko možné nákazy v letadle samozřejmě vysoké. I proto tito lidé šli po příletu do USA do nové karantény na armádní základny, kde se podrobili dalším testům. Někteří z nich po návratu onemocněli.

Británie se k vyzvednutí lidí příliš neměla a byli to právě starší pasažeři David a Sally a jejich příbuzní v Anglii, kteří prostřednictvím rozhovorů pro britské televizní stanice, online vysílání na youtube a facebooku, vyvíjeli tlak, až Británie skutečně speciál vypravila. David a Sally ale měli smůlu, těsně před odletem jim testy na koronavir vyšly pozitivní a místo domů byli převezeni do japonské nemocnice.

David je sedmdesátník a má bohužel i cukrovku, takže jeho stav byl trochu vážnější. Oběma v nemocnici diagnostikovali rozvinutý zápal plic a začali podpůrnou léčbu. David sám v online deníku vyzývá všechny, aby nemoc opravdu nepodceňovali, začíná nevinně – u něj žaludeční nevolnosti a nechutenstvím k jídlu, posléze divnou průzračnou rýmou a následně velmi rychle nástup teploty a zápalu plic. Popsal, že jeden den měl skutečně pocit, že umře, nebyl ani schopen chůze, špatně se mu dýchalo, měl pocit na omdlení a musel být na vyšetření převážen na vozíku. Potřeboval kyslík. Teď, po 10 dnech nemoci, se cítí už docela dobře, zápal plic odeznívá, na rentgenu je stále patrný, ale je mnohem menší. Jeho žena také stále kašle, ale její stav je dobrý a jeden z posledních testů na koronavir ji vyšel negativně. Japonští doktoři v jejich nemocnici požadují nyní 3 negativní testy za sebou, aby pacienta uznali za vyléčeného z koronaviru.

Davida a Sally čeká dlouhý pobyt v Japonsku. Lékaři to odhadují na 5-8 týdnů. Pokud se jejich stav bude i dále lepšit a testy budou negativní, mohli by být propuštěni do jakéhosi „domácího ošetřování“ do hotelu. S tím, že budou monitorováni. Davidova videa jsou velmi zajímavá, o svém stavu informuje na youtube kanálu denně a v Británii se stal nechtěně celebritou. Po návratu ho čeká řada rozhovorů pro anglická média.
Jeho případ je pozitivní zejména proto, že se jedná o staršího pacienta navíc s onemocněním diabetem. Při sledování a dobré nemocniční péči vypadají jeho šance na uzdravení velmi dobře.

Zde je jeho poslední příspěvek



Pokud by vás bavilo ho sledovat, jeho youtube kanál je ZDE

Loď Diamond Princess nakonec všechny pasažery po 14-19 dnech karantény propustila, protože situace byla neudržitelná, ovšem mnoho z nich pak bohužel zavleklo nákazu do svých zemí, protože onemocněli cestou nebo po návratu. Celkem se z více než 3000 pasažeřů nemocí nakazilo přes 700 a zemřelo jich do této chvíle 6, jeden z toho po návratu v Austrálii.

Loď má ve statistikách vlastní kolonky, protože počet nakažených nelze připojit k počtům nákazy a obětí konkrétních zemí.
Velmi podrobné a důkladné aktuální statistiky nákazy, kde při scrollování na spodní část stánky najdete monitoring nových případů ve všech zasažených zemích světa – téměř po minutě, jsou zde: BNO News, Tracking coronavirus: Map, data and timeline



Pokračování příště

První díl zde


Všechny díly:

Vyšlo 3.3: 2020

Koronavir: nezabíjí strach, ale podceňování, ignorace, bagatelizace a především neinformovanost


Vyšlo 4.3. 2020 Koronavir část 2: Děláte to pro vašeho dědečka, babičku a všechny dlouhodobě nemocné


Vyšlo 7.3. 2020 Koronavirus část 3. V tomhle průšvihu jsme všichni společně

Vyšlo 8.3. 2020 Koronavirus 4. díl: Důležitý příběh Doktora Li Wenlianga

Vyšlo 11.3. 2020 Koronavirus 5. Díl: Opatření, ekonomické dopady a solidarita

Vyšlo 12.3. 2020 Koronavirus 6. díl: Plná krematoria a cenzura, aneb co se dělo v Číně v lednu a únoru


Vyšlo 17.3. 2020 Koronavirus 7. díl: Čína, Itálie, Francie, Španělsko a riskantní hra Britů, Němců a Švýcarů.

Vyšlo 28.1. 2020 Jak se vyznat v informacích o koronaviru? Známý v Číně mi popsal aktuální situaci.