Pákistán, ať žije Pákistán. Není boha kromě Boha! Skandují mladíci ověšení vlajkami, s obličeji pomalovanými v zeleno-bílých národních barvách. K Pákistánskému památníku nad Islamábádem přišli slavit 61. výročí nezávislosti své země. “Líbí se Vám v Pákistánu? Odkud jste? Vyfotíte se s námi?” Kluci jsou ve svém živlu. Ještě než stihnu odpovědět, semknou mě v kruhu. Kamera v mé ruce jim dodává energii, jeden zakřičí heslo a ostatní ho několikrát zopakují. V demonstrování mají očividně praxi a jsou šťastní, že se můžou předvést. Mou pozornost, ale upoutala víc naleštěná mramorová deska s blýskavým nápisem - Inaugurováno jeho excelencí generálem Parvézem Mušarrafem, prezidentem Islámské republiky Pákistánu, 24.3. 2007.
„Mušaraf zmizel,“ vzlyká na chodníku před naším domem sousedka Hamna. „Cože? Už? Kdy a kam?“ Přemíra zájmu z mé strany jí viditelně překvapila. „Nevíme, ještě předevčírem vylízal misku, od té doby ale zůstala netknutá.“ Můj výbuch smíchu jí očividně nětěší. „Jenže ty mluvíš o vašem kocourovi a já o prezidentovi!“ „Aha, no tak ten asi brzy zmizí taky,“ ušklíbne se Hamna.
Pákistánskému prezidentovi hrozí odvolání z funkce. Poprvé v historii země. Tzv. impeachment proti prezidentu Parvízi Mušarafovi navrhly koaliční strany PPP a PML-N. Jejich hlavní představitelé Ásif Zardárí a Naváz Šaríf chtějí, aby Mušaraf požádal parlament o vyslovení důvěry. Pokud neuspěje, měli by ho zákonodárci odvolat. Co může takový krok s asijskou nukleární velmocí udělat? Scénářů se nabízí několik.