Současná doba umění příliš nepřeje. Nekonají se koncerty, divadla jsou zavřená, na vernisáže se nesmí. A tak jsme se s kolegou Tomášem Kobolkou rozhodli, že uděláme alespoň to, co se zatím ještě může. Maličkou výstavu online.

Tomáš Kobolka není v uměleckém světě žádným nováčkem. I když se toho o něm v Česku mnoho neví, ze světa už dokázal přivézt nejedno prestižní ocenění. Nejvíc si váží druhého místa na World International Biennale of Contemporary Art in Florence a samozřejmě ocenění evropských mistrů (Master of Modern Art), kde získal páté místo. Ale byl nominovaný za Českou Republiku třeba i na prestižní Sovereign Art Prize v Londýně.
My dva se známe už dlouho. Poprvé jsme se setkali v roce 2010 na natáčení filmu Alma, kde byl kameramanem a já tam pod režijní taktovkou Olgy Dabrowské hrála. A teď mám možnost si vybrat zlomek z jeho tvorby, který nám Tomáš představí.


Uchem jehly
„Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“ To je Ježíšův citát z Bible. (MK 10, 25) „Ano. Ale mě tolik ani nešlo o ten Biblický příměr, který je jasný. Pro mě je důležité spíš to zapálení, ta touha překročit vlastní stín. To je další poselství. Nebát se něco nového zkusit.“ A to je i v tom následujícím obraze, který byl právě oceněný ve Florencii.


Jeden z padesáti
„Mě se líbí odlišnost. Jediný pokrok, který podle mě může nastat v tomhle světě je, že lidé se přestanou stydět být jiní a mít svůj vlastní názor. Nestydět se to ukázat.“


Stíny budoucnosti
„Tohle je pro mě symbol lidskosti a obrovského nadhledu. Kdysi jsem s Dalajlámou strávil celý den v Praze, protože jsem ho měl pro reportáž fotografovat. Byl to opravdu velmi silný zážitek. On dokáže předat jediným pohledem neskutečnou energii. Jako by se tě uvnitř dotknul.“


Jiskření
„Čím jsem starší, tím jsou pro mě důležitější mezilidské vztahy. Je to prostě absolutní základ. Vždyť jsme v podstatě všichni stejní. A mít v sobě i mezi sebou vnitřní klid a žít bez války. To je přece fantastická věc. Ale já nesnáším válku obecně. Tolik lidských životů, tolik zmařených lásek, a ty děti jak kvůli exhibici nějakých politických kreténů pak řeknou.. tatínek nám umřel ve válce. A zítra se zas bude bojovat za něco jiného. Prostě to nemam rád. Kolik pomníků je kolem nás… Zbytečně.“


Nové nebezpečí
„My si často dneska nebezpečí vymýšlíme. Samozřejmě kolem nás je ho spousta, ale opatření, která mnohdy volíme jsou často na úkor osobní svobody. Prostě když mi chce kluk vylézt na strom, tak ho pustím, i když jsem vlastně vnitřně vystresovanej aby se mu něco nestalo. Jenže kdybych ho nepustil, tak ho omezim. A to dost zásadně. Ono se může stát spoustu věcí, ale kamery mít podle mě všude prostě nemusíme. Já ten dohled pamatuju ještě z komunismu. Tady bylo sice relativně bezpečně, ale nic se nedalo. Přece nemůžeme zůstat v nějakém vakuu na místě, protože kdybychom udělali krok, mohlo by se něco stát.

Chcete vidět víc? Tomáš hlavně maluje a nechce k obrazům vlastně dávat ani názvy. Vytáhnout z něj alespoň pár těchto krátkých zamyšlení bylo poměrně těžké. Dává přednost tomu, co si představíte vy. To je mnohem důležitější. Podívejte se tedy na zbytek výstavy sami na https://www.tomaskobolka.com/