Organizace Victims of communism memorial Foundation ocenění udílí osobnostem, které prokázaly oddanost svobodě a demokracii.

Falešná, médii šířená zpráva, jejímž účelem mělo zcela zjevně být vyvolání nenávisti, ovšem zněla jinak.
Jako obvykle dostali občané od médií zprávu o události, která se nestala, a nedostali zprávu o události, která se stala.
Klaus podle našich médií převzal medaili za "boj proti komunismu" a ovšem takto znějící zpráva byla v drtivé většině novin doplněna poukazem na to, že Klaus nebyl disident a komentáři lamentujícími, že Klaus neměl medaili Victims of communism memorial Foundation přebírat, že by ji měl vrátit, že na rozdíl od Václava Havla disidentem nebyl, že jeho ocenění je výsměchem statečným disidentům a vůbec Klaus komunisty legitimizoval tím, že pozval Grebeníčka - někteří kopírují komentář v dnešních novinách, který tvrdí, že na Pražský Hrad, někteří citují jiné noviny nebo si snad opravdu alespoň něco pamatují a říkají, že do Lán.
Ohlasy na internetových fórech byly většinou kratší. Oddanost kritiků svobodě a demokracii byla většinou vyjádřena slovy stejně pitomými, ale přeci jen se vzájemně lišícími, téměř láskyplnými, jako "Kikina proti komoušům neudělal nic!", až po tvrdší, které požadovaly Klausovo zatčení a odsouzení za "zlodějny".
V "seriozním" tisku se objevily zprávy a komentáře založené na chybné, všemi kopírované zprávě o Klausově ocenění za protikomunistický odboj, doprovázené posměšným vysvětlením, že Victims of communism memorial Foundation nezná historii našeho disentu a nemá informace. Zřejmě je to podle českého tisku jakési obskurní sdružení podivínů, kteří si někde ve washingtonské kavárně přečetli cosi o komunismu a teď oceňují bez ohledu na skutečnost (jediný, kdo skutečný důvod Klausova ocenění u nás zaznamenal, byly internetové Parlamentní listy).
Kdyby si "hlídací psi demokracie" v českém tisku dali trochu práce, nemuseli by opisovat jeden od druhého, podívali by se na Google a zjistili by, že Victims of communism memorial Foundation není nějakým hloupým spolkem washingtonských penzistů, ale organizací, v jejímž čele byli a jsou experti v mezinárodní politice a přední světové osobnosti boje za lidská a občanská práva.
Bohužel nikoho z nich nenapadlo, aby když už neumí používat Google, zadal https://www.facebook.com/pages/Victims-of-Communism-Memorial-Foundation/160773170641935 a podíval se na FB stránky té hloupé neinformované nadace.
A zjistil by za prvé, za co Klaus to ocenění dostal: nebylo to za disent, ale za službu svobodě a demokracii a za to, že byl instrumentální v převedení České republiky ze socialismu na moderní stát, založený na svobodě a principech svobodného trhu.
Poradním sborem této nadace a tělesem, které mluví do volby nositelů jejího ocenění, jsou Sali Berisha, Vladimir Bukovsky, Emil Constantinescu, Árpád Göncz, Mart Laar, Vytautas Landsbergis, Guntis Ulmanis, Lech Wałęsa, Armando Valladares a Harry Wu.
Až do své smrti jimi byli i Jelena Bonner (manželka Andreje Sacharova) a Václav Havel.
Prvním patronem nadace byl prezident Spojených států George Bush a jejím prvním presidentem byl Zbigniew Brzezinski, bývalý ministr zahraničních věcí, Američan polského původu.
Podívejte se, pokud je neznáte, do Googlu, a pak snad přijdete na to, že to nejsou lidé, kteří nevědí, co se u nás děje a nechají se něčím zmýlit. Nevím, kde se v každém, jehož jedinou zásluhou možná bylo to, že jednou na Václavském náměstí zazvonil klíči, bere ta drzost, že chce "vyvádět z omylu", co se vypořádání se s komunismem týká i takové lidi jako Vladimir Bukovsky a další.
Podívejte se na jejich FB stránku a zjistíte, že bedlivě monitorují a pečlivě vyhodnocují dění v komunistických a postkomunistických zemích, a vědí pravděpodobně lépe než průměrný český novinář, natož čtenář, co se u nás děje a o co u nás jde.
Ti lidé, kteří nadaci založili a kterým nadace slouží, americké oběti komunismu, jsou většinou Evropané původem a velmi bedlivě sledují evropskou politiku a evropský vývoj. I jejich vedení a poradní orgány se skládají z lidí, kteří o komunismu a o vývoji v Evropě vědí dost.
A to ocenění není za disent, je za postoj a za zásluhy o odstranění komunismu jako systému, politického a ekonomického systému.
Je to marné. Co ti američané říkají, proč Klause odměňují, jakými principy se řídí, vše je jedno. Nezáleží nám na tom.
"Ceterum autem censeo, Carthaginem esse delendam"
Kdyby se snad z nebe snesl Spasitel a oznámil svůj druhý příchod určitě by se našlo stovky lidí, kteří jej budou vítat slovy
"To je hezké, ale nezajímá nás to. Napřed musí být zničen ten zloduch Klaus"
Lidé z Victims of communism mají na Klause vlastní názor, hodnotí ho podle kritérií, které na rozdíl od těch naších, (bohužel) jsou o něčem daleko závažnějším a - doufejme, že i u nás - trvalejším. Hodnotí ho podle svých zásad a principů a je to cena, kterou udělují oni.
Není pravdou, že Victims of communism nechápou české reálie, ale spíše my nechápeme principy a důležitost svobody, demokracie a svobodného podnikání. A šokuje nás, že někomu tyto principy stojí za to, aby za jejich prosazování někoho ocenil. My odměňujeme a oceňujeme za disent. Ten je jedinou uznávanou formou boje proti komunismu. Náš boj s komunistickým režimem, jsme přesvědčováni, začal v době normalizace, Chartou 77, a skončil v listopadu 1989. To, že boj s komunismem tehdy nezačal a po listopadu neskončil, nám ještě nedošlo. Na rozdíl od výše jmenovaných lidí a těch, za které nadace hovoří - obětí komunismu. I těch statisíců našich, kteří trpěli v komunistických lágrech a jáchymovských uranových dolech, a stovek těch, které režim popravil nebo zastřelil na ostnatých drátech, za kterými uvěznil celý národ. A na které tak rádi zapomínáme.
Máme právo jejich bratrům, kteří přežili a žijí dnes ve svobodě a demokracii v USA, říkat, že tomu nerozumí a že snad mají vzít svou volbu zpátky, protože Václav Klaus má v Praze i politické oponenty?
Tady je zdůvodnění ocenění Václava Klause prezidentem nadace, panem Dr. Lee Edwardsem:
“I think it’s fair to say that no other Czech leader in modern times has served longer and more effectively for the cause of freedom and democracy than Vaclav Klaus, who has remained faithful despite fierce opposition from the left to free market principles,”.
"Myslím, že je oprávněné říci, že žádný český leader v moderní době nesloužil déle a efektivněji věci svobody a demokracie než Václav Klaus, který přes tvrdou levicovou opozici zůstal věrný principům svobodného trhu."
Nevím, proč je nutno ventilovat nenávist žalováním a pomluvami, když je někdo z nás ve světě oceněn. Já to beru jako ocenění náš všech. Byl jsem na Torontské univerzitě přítomen udělování čestných doktorátů jak prezidentu Havlovi, tak Václavu Klausovi. Z obojího jsem měl radost a na oba jsem se cítil hrdý.
Nechápu lidi, kterým může vadit to, že Václav Klaus byl oceněn americkou nadací obětí komunismu.
A ještě méně rozumím těm, kdo píší americké nadaci ubrečené protesty a denunciace.
Shazují sami sebe. Americké oběti komunismu, jimž nadace slouží, jsou lidé kteří odešli ze svých zemí po tom, co byli za svůj odboj pronásledováni a vězněni komunistickými režimy ve svých zemích.
Myslím, že takové dopisy jsou k urážlivé a hrubě neslušné i k nim.
Říkají jim, že se kdosi v České republice pohoršuje nad tím, že si dovolují sami určit, koho chtějí ocenit a nezavolají k tomu účelu české kádrováky. Říkají jim, že o tom, kdo se zasloužil o odstranění zločinného systému nemohou rozhodovat, že na to nejsou dost kvalifikovaní a že má kdosi rozhodovat za ně, zřejmě autoři dopisu.
A naznačují, že komunismus u nás ještě poražen nebyl, že jeho metody udavačských dopisů a kádrových posudků, byť v jiné formě, stále přežívají. A že nenávist, která je jeho dědictvím, nám stále zatemňuje nejen zrak, ale i srdce a mozek.
Autoři udavačského dopisu, „Iniciativa Vraťte nám stát“, jsou zvyklí demokraticky vydírat. Na nás před časem chtěli abychom jim vrátili stát, na který zřejmě mají právo jen oni. Na Victims of communism chtějí, aby Václavu Klausovi odebrali Medaili Svobody, kterou mu neprávem udělili a která zřejmě rovněž patří jim a jen oni s ní mohou disponovat.
Pokud tak neučiní, vyhrožuje jim Hana Marvanová, Jiřina Dienstbierová, Petr Havlík a Václav Němec, ztratí prestiž.
Co se stane potom, nevíme. Zřejmě svůj podpis připojí ještě Břetislav Rychlík, další signatář Iniciativy, aby ta ztráta prestiže byla dokonaná.
Sali Berisha, Vladimir Bukovsky, Emil Constantinescu, Árpád Göncz, Mart Laar, Vytautas Landsbergis, Guntis Ulmanis, Lech Wałęsa, Armando Valladares a Harry Wu se roztřesou strachem, zastydí se, poprosí naše kádrováky o odpuštění a o vrácení ztracené prestiže a aby byla Medaile Svobody ve správných rukou, vrátí ji na revanš jim.
Svoboda? Demokracie? Tolerance? Pravda? Láska? To jsou přeci jen slogany a nálepky. Co ve skutečnosti znamenají, nevíme - a ani nás to nezajímá. A hrozně nás štve, že nám svým oceněním našeho oblíbeného terče dává lekce nějaká hloupá nevládní organizace ve Washingtonu.