Miloš Zeman je mým prezidentem
Demokracie není náš nepovedený vynález. Zrodila se před tisíci let v antickém Řecku a její moderní forma má za sebou staletí vývoje, sice plného chyb a problémů ještě větších, než na jaké jsme stačili narazit my během posledních dvaceti pěti let, ale přesto navýsost úspěšného. Dokázala překonat své vlastní chyby a nedostatky, politické i ekonomické krize, války, revoluce a pokusy o její zničení.
Miloše Zemana jsem nevolil a pokud bude znovu kandidovat volit ani nebudu. Nesouhlasil jsem s tím jak byl zvolen, přímou volbu považuji za chybu, za úlitbu bohům "přímé demokracie", kterou považuji za pro náš politický systém naprosto nevhodnou. V mnohém z toho, co dělá a říká, dokonce ve velké většině toho, co dělá a říká, s ním nesouhlasím.
Přesto musím konstatovat, že Miloš Zeman JE mým prezidentem.
Byl demokraticky zvolen a demokracie znamená nejen právo spolurozhodovat, ale i nutnost respektovat její výsledky, i když se mi nemusí líbit.
Byl zvolen NÁMI, voliči, i když jsem patřil k té měnšině, která mu svůj hlas nedala.
Volání "Miloš Zeman není mým prezidentem", stejně jako "Václav Klaus nebyl mým prezidentem", nebo "Václav Havel nebyl mým prezidentem" jsou jen potvrzením toho, že ti kdo je vyslovují nerozumí podstatě demokracie - práva na názor a povinost respektovat rozhodnutí většiny i tam, kde s nimi nesouhlasím.
Organizovat akce jako "Děkujeme, odejděte" je ve své podstatě antidemokratické.
Máme právo, i když se organizátoři podobných akcí a hnutí snaží nás přesvědčit o opaku, své politiky odvolat. Máme k tomu, právě proto že jsme demokracií, i nástroj.
Ten nástroj se jmenuje volby a je na nás, jak jej použijeme - a i to je demokracie.
Demokracie nás nechrání před špatným rozhodnutím.
Brání nás proti tomu, aby kdokoliv jiný arbitrárně prohlašoval naše smýšlení a naše rozhodnutí za špatná.
Svoboda, na rozdíl od diktatury a anarchie má své hranice. Těmi hranicemi je prostor svobody ostatních členů společnosti. Ten nesmíme porušovat, zmenšovat a popírat.
I to je demokracie.
Měl by to vědět každý volič, každý občan.
Učí se to vůbec ve školách?
Napadlo někoho, že akce s tisíci identickými červenými kartami vyrobenými a rozdělovanými organizátory takové akce není projevem spontánního odporu, ale organizovaného pokusu o zvrat výsledku demokratické volby?
Ne, nejsem přítelem ani podporovatem pana prezidenta. Nelíbí se mi na něm víc, než je toho, co se mi u něj líbí.
Ale je mým prezidentem a pokud si chci udržet demokratické právo s ním nesouhlasit a nevolit jej, musím respektovat, že se rozcházím s ve volbách vyjádřeným názorem většiny.
Zvolili jsme si ho, máme ho.
Neselhala demokracie, neselhal prezident. Věděli jsme, koho volíme, nebo koho nevolíme.
Pokud někdo selhal, byli jsme to my, voliči.
A budeme mít možnost své selhání napravit - protože máme demokracii.
Ale na ulici s červenou kartičkou mně nikdo nedostane. Nebudu volat po jeho odvolání, nebudu souhlasit s pokusy o jeho odvolání.
Protože máme demokracii.
Máme ji, i když tolik z nás neví, co je to.
Někteří si myslí, že demokracie je cosi co jsme objevili my, před dvaceti pěti lety a že to byl omyl a nepovedlo se nám to. Demokracie nefunguje a potřebujeme nějaké zkratky a jednodušší způsob řízení společnosti. Pokud možno někým kdo nemá nic společného s politikou. Někým, kdo je manažérem, kdo je tak bohatý, že je nezkorumpovatelný, někým, kdo povede stát jako firmu a nás jako její klienty.
Zapomínají na jednu věc. My nejsme klienti státu, i když by se to mnohým z nás líbilo. Nejsme ani jeho zaměstnanci, i když by se to mnohým z nás líbilo.
My jsme stát.
Demokracie není náš nepovedený vynález. Zrodila se před tisíci let v antickém Řecku a její moderní forma má za sebou staletí vývoje, sice plného chyb a problémů ještě větších, než na jaké jsme stačili narazit my během posledních dvaceti pěti let, ale přesto navýsost úspěšného. Dokázala překonat své vlastní chyby a nedostatky, politické i ekonomické krize, války, revoluce a pokusy o její zničení.
To že u nás demokracie selhala, není pravda.
Pokud v něčem špatně funguje, není to vinou demokracie, ale nás - protože demokracie je vláda lidu, symbolicky i doslova. Selháváme my a opuštění demokracie, nebo její nahrazení oligarchií, či nějakým korporativismem či diktaturou jednotlivce, skupiny, nebo třídy není řešením našich problémů, ale jejím potlačením.
A demokracie stále vítězí. Stále je systémem zemí, jejichž občané mají nejvíce práv, nejvíce svobody a nejlepší životní úroveň i kvalitu života než kdokoliv jiný na této planetě.
Chaňme si ji. Nepleťme si ji s anarchií a s oligarchií. Nestrkejme hlavu do chomoutu, jsme svobodní lidé.
Miloše Zemana jsem nevolil a pokud bude znovu kandidovat volit ani nebudu. Nesouhlasil jsem s tím jak byl zvolen, přímou volbu považuji za chybu, za úlitbu bohům "přímé demokracie", kterou považuji za pro náš politický systém naprosto nevhodnou. V mnohém z toho, co dělá a říká, dokonce ve velké většině toho, co dělá a říká, s ním nesouhlasím.
Přesto musím konstatovat, že Miloš Zeman JE mým prezidentem.
Byl demokraticky zvolen a demokracie znamená nejen právo spolurozhodovat, ale i nutnost respektovat její výsledky, i když se mi nemusí líbit.
Byl zvolen NÁMI, voliči, i když jsem patřil k té měnšině, která mu svůj hlas nedala.
Volání "Miloš Zeman není mým prezidentem", stejně jako "Václav Klaus nebyl mým prezidentem", nebo "Václav Havel nebyl mým prezidentem" jsou jen potvrzením toho, že ti kdo je vyslovují nerozumí podstatě demokracie - práva na názor a povinost respektovat rozhodnutí většiny i tam, kde s nimi nesouhlasím.
Organizovat akce jako "Děkujeme, odejděte" je ve své podstatě antidemokratické.
Máme právo, i když se organizátoři podobných akcí a hnutí snaží nás přesvědčit o opaku, své politiky odvolat. Máme k tomu, právě proto že jsme demokracií, i nástroj.
Ten nástroj se jmenuje volby a je na nás, jak jej použijeme - a i to je demokracie.
Demokracie nás nechrání před špatným rozhodnutím.
Brání nás proti tomu, aby kdokoliv jiný arbitrárně prohlašoval naše smýšlení a naše rozhodnutí za špatná.
Svoboda, na rozdíl od diktatury a anarchie má své hranice. Těmi hranicemi je prostor svobody ostatních členů společnosti. Ten nesmíme porušovat, zmenšovat a popírat.
I to je demokracie.
Měl by to vědět každý volič, každý občan.
Učí se to vůbec ve školách?
Napadlo někoho, že akce s tisíci identickými červenými kartami vyrobenými a rozdělovanými organizátory takové akce není projevem spontánního odporu, ale organizovaného pokusu o zvrat výsledku demokratické volby?
Ne, nejsem přítelem ani podporovatem pana prezidenta. Nelíbí se mi na něm víc, než je toho, co se mi u něj líbí.
Ale je mým prezidentem a pokud si chci udržet demokratické právo s ním nesouhlasit a nevolit jej, musím respektovat, že se rozcházím s ve volbách vyjádřeným názorem většiny.
Zvolili jsme si ho, máme ho.
Neselhala demokracie, neselhal prezident. Věděli jsme, koho volíme, nebo koho nevolíme.
Pokud někdo selhal, byli jsme to my, voliči.
A budeme mít možnost své selhání napravit - protože máme demokracii.
Ale na ulici s červenou kartičkou mně nikdo nedostane. Nebudu volat po jeho odvolání, nebudu souhlasit s pokusy o jeho odvolání.
Protože máme demokracii.
Máme ji, i když tolik z nás neví, co je to.
Někteří si myslí, že demokracie je cosi co jsme objevili my, před dvaceti pěti lety a že to byl omyl a nepovedlo se nám to. Demokracie nefunguje a potřebujeme nějaké zkratky a jednodušší způsob řízení společnosti. Pokud možno někým kdo nemá nic společného s politikou. Někým, kdo je manažérem, kdo je tak bohatý, že je nezkorumpovatelný, někým, kdo povede stát jako firmu a nás jako její klienty.
Zapomínají na jednu věc. My nejsme klienti státu, i když by se to mnohým z nás líbilo. Nejsme ani jeho zaměstnanci, i když by se to mnohým z nás líbilo.
My jsme stát.
Demokracie není náš nepovedený vynález. Zrodila se před tisíci let v antickém Řecku a její moderní forma má za sebou staletí vývoje, sice plného chyb a problémů ještě větších, než na jaké jsme stačili narazit my během posledních dvaceti pěti let, ale přesto navýsost úspěšného. Dokázala překonat své vlastní chyby a nedostatky, politické i ekonomické krize, války, revoluce a pokusy o její zničení.
To že u nás demokracie selhala, není pravda.
Pokud v něčem špatně funguje, není to vinou demokracie, ale nás - protože demokracie je vláda lidu, symbolicky i doslova. Selháváme my a opuštění demokracie, nebo její nahrazení oligarchií, či nějakým korporativismem či diktaturou jednotlivce, skupiny, nebo třídy není řešením našich problémů, ale jejím potlačením.
A demokracie stále vítězí. Stále je systémem zemí, jejichž občané mají nejvíce práv, nejvíce svobody a nejlepší životní úroveň i kvalitu života než kdokoliv jiný na této planetě.
Chaňme si ji. Nepleťme si ji s anarchií a s oligarchií. Nestrkejme hlavu do chomoutu, jsme svobodní lidé.