Nepovažuji v podnikání žádnou vlastnost za důležitější pro úspěch než hladovost a související tvrdou práci. Hlad po dalším kroku vpřed, a potom dalším, dalším a dalším. Udělat produkt lepší, levnější, zasáhnout nový stát, najmout hvězdu ze Sillicon Valley, dokázat vynaložit více na CSR nebo získat ocenění pro Podnikatele roku. Je úplně jedno co, jen se nezastavit.
Můžete být nejkreativnější, nejinteligentnější, nejmajetnější, nejznámější či mít nejvíce byznysových kontaktů, ale bez hladu po úspěchu a dravosti se projekt nikam nepohne. Právě tato vlastnost má však svoji hodně temnou odvrácenou stranu.

Každý den pravidelně narážím na 1-2 nové projekty, které se dají dělat. Vždy mi je představí nějaký dobrý kontakt a vysvětlí mi, proč do nich zainvestovat prostředky. A nejlépe jenom ty moje. Každý se přitom cítí nesmírně uraženě, když s poděkováním odmítnu a pošlu jej za někým, kdo by podle mne mohl mít o projekty upřímný zájem a zapadalo by mu to mnohem více do jeho koncepce. Narážím na to stále více a více kvůli tomu, že mám také “čínské kontakty”. A dnes je každý jen maličko spojený s Čínou permanentně bombardovaný zájemci něco prodat nebo expandovat na tento trh. A to od technologických firem (většinou bez kapitálu), přes retail (většinou bez jediného kontaktu), až jednotlivce snící o založení “toho jediného a nejlepšího investičního fondu” (s problémy skoro všude). To že je něco naprostá blbost víte často hned z první dobré. Občas se ale najde i projekt, který je kvalitní a právě jeden z posledních mne přivedl po letech zpět k písničce, kterou jsem vždy považoval za geniální. A to “Gambler” od Kennyho Rogerse. Než budete číst dále, tak si doporučuji poslechnout - zde. A to nejméně 3x.

Celá píseň je v podstatě o čtení lidí a o tom, jak se při které situaci zachovat - držet, položit, odejít od stolu, utéci. Těch inspirativních pasáží je tam ale hned několik. Až zpětně s odstupem 10 let každým poslechem mne píseň vždy přivede na nějakou zkušenost či myšlenku.

Vy totiž velice chcete všem věřit. Už jsem v tomto udělal spoustu chyb a spolupracoval jsem hned s několika “podvodníky” či “tlučhuby”. Ne nadarmo se hovoří o škole života. Právě zde je i píseň geniální, protože se v ní zpívá o starém a zkušeném gamblerovi, který dokáže číst v lidem v tvářích. Ten mladší to neumí a ani nejlepší školy mu to nikdy neumožní. V tomto vidím obrovskou přidanou hodnotu zkušených lidí. I proto mám obrovský respekt ke všem Frolíkům, Wichterlům, Juříčkům či Světlíkům. Právě pro jejich cit pro čtení situace. Nemyslím si, že ještě přijdou s geniální myšlenkou na nový produkt ve srovnání s hladovou konkurencí. Udržet impérium je ale často obtížnější než vybudovat království.

Hlad po tom být lepší se nyní i pro mne stává klíčovým parametrem na nové projekty. Když jsem nedávno cestoval taxíkem na letiště, tak se mne ptal již i taxikář, jak uspět v Číně. Má odpověď byla stejná jako kdekoli na světě. Jsou podle mne JEN 3 možnosti - být nejlevnější, být nejlepší nebo mít nejlepší distribuční síť. Nic jiného neexistuje. Já přitom být nejlevnější nechci a distribuční síť je strašně finančně náročná na vybudování. Takže člověku nezůstane než zápasit s nejlepšími institucemi v segmentu.

A kde je slib z počátku a pointa celého textu? Ta je právě v přílišném hladu. Stejně jako nenažranost v potravinách škodí nenažranost i v podnikání. Příliš hladu po úspěchu totiž člověka může nejenom donutit se rozhodovat na klíčových křižovatkách chybně, ale i v tom šťastném případě správného rozhodnutí bez dalšího způsobit nesoustředěnost na klíčový cíl. Pakliže se já nyní věnuji vzdělávání, tak nebudu současně vynakládat větší úsilí v retailu či energetice. Přílišný hlad nemusí navíc znamenat jen nevůli nějaký projekt nedělat, ale současně paličaté odmítání změnit své rozhodnutí a “položit” projekt neúspěšný. Kdo nehrál poker nepochopí, jak komplexní tato hra je a jak moc má společného se světem podnikání. Vždyť nakonec i Kenny Rogers zpívá o tom, že peníze se nemají počítat u stolu během hry, ale až v momentě, kdy už člověk dohrál!


PS: Píši tento příspěvek den po volbách, tak je nemohu zcela ignorovat. Proč Andrej Babiš a Tomio Okamura jsou vítězi? Můžete mít proti nim jakékoli námitky, ale právě dokončenou kampaň si oba skutečně tvrdě odmakali.