Otázka přijetí eura rozděluje názorově naši společnost nejen v hospodách, ale i na ekonomických fórech už dlouhá léta. Právě nyní, kdy se česká ekonomika potýká s nejvyšší inflací od roku 1998, rezonuje téma opět o něco hlasitěji.

Argumentů pro i proti vstupu do eurozóny je samozřejmě velká spousta. Přitom většina se pohybuje ve dvou rovinách. První se týká našeho osobního přístupu k této měně. Odpovídáme si na otázky: Jak moc se cítím být Evropanem? Jak se cítím, když jdu před dovolenou do směnárny, nebo když si pak při placení jednotlivé bankovky a mince prohlížím jako člověk, co právě ztratil brýle? Přiznávám se, že moment jakéhokoliv placení je pro mne důležitý. Je v něm pro mě prvek frajerství, důkazu, že na vyrovnání svých účtů mám. Nerad například platím slevovými kupony či stravenkami. Nerad v obchodě v zahraničí žongluji s dvěma peněženkami, z nichž v jedné shromažďuji mince a bankovky se společnou evropskou měnou a v druhé mám všechny obvyklé doklady a karty. A stejně tak nerad před dovolenou chodím do směnáren. Emocionálně jsem tedy na straně eura. Na druhou stranu svým způsobem chápu i některé protiargumenty. Totiž, že česká koruna je důležitým symbolem národní suverenity. Že bez ní se rozpustíme v anonymní Evropě jako cukr v horkém čaji. Důležitý v tomto směru je samozřejmě i argument, že největší česká vládní politická strana odpor proti euru svým voličům tak trochu slíbila. Teď narychlo otáčet může být politickou sebevraždou.

Rozdílné ceny úvěrů kvůli úrokové politice centrálních bank

Zdá se mi ale, že fakticky podstatnější rovinou argumentů pro, respektive proti zavedení eura jsou ty ekonomické. Současná situace, kdy naše firma dostává nabídky na investiční úvěr z českých bank za 6,5% p.a. a z rakouských za 2,5% p.a., mě chtě nechtě nutí zamyslet se. Rakouská nabídka má ale podmínku - všechny mé náklady a výnosy na projektu musí být v eurech. Zajímavé je to, že ačkoliv tento obrovský rozdíl je dnes daný především rozdílným přístupem ČNB a ECB k inflaci, propastný rozdíl (cca 2 procentní body) byl mezi rakouskými a českými investičními úvěry i předtím. Tím vznikají celému českému hospodářství skryté náklady dané tržní neefektivitou. Zkuste se sami sebe zeptat. Znáte ještě nějaký jiný produkt, který stojí v ČR o 160% víc než v Rakousku? Takovéto cenové rozdíly by na jednotném evropském trhu neměly správně vůbec existovat. Někteří ekonomové argumentují proti euru tím, že jeho zavedením ztratí ČNB kontrolu nad měnovou politikou.Je ale působení ČNB na českou ekonomiku skutečně tak blahodárné? Vždyť její poslední kroky ke zkrocení z větší části importované inflace budou mít pravděpodobně za následek pouze ochlazení výkonu české ekonomiky. Pokud stejný krok (razantní zvýšení úrokových sazeb) neudělá i ECB, ČNB pouze poškodí českou ekonomiku, ale s inflací nic nezmůže. Tomu, že v čínské továrně na trapézové plechy někdo volá: „Chlapi, budeme ty plechy muset prodávat za míň, ČNB zvýšila úrokovou sazbu!“ moc nevěřím. Nechci ze sebe dělat proroka, ale dá se očekávat, že ČR bude v rámci EU v budoucnu spíš tím fiskálně disciplinovanějším a bohatším státem. A stabilní měna, jejíž kurz táhnou slabší státy dolů, bude naší proexportně orientované ekonomice vyhovovat.

Rozum a cit

Argumenty v prvním případě, kdy přemýšlíme o euru spíš na pocitové, než racionální úrovni, nejsou nakonec až tak podstatné (moje manželka například říká, že kdybych byl skutečný frajer, tak se stravenkami platit nebojím). Možná by nám stačilo zavést euro po dánském vzoru. To znamená českou korunu si ve skutečnosti ponechat, jen ji pevně svázat s eurem. Byli bychom pak stejně chytří jako princezna Koloběžka. Spousta lidí by si myslela, že se nic vlastně nezměnilo. Že jsme si uchránili svou suverenitu. Ale ve skutečnosti bychom byli součástí velkého kapitálového trhu. Nestojí to alespoň za zamyšlení?