Kolektivní vina nebo opatrnost?
Jako by skutečně věřili, že v Rusku žije jen jeden zlý člověk, který všechny ostatní drží v šachu. Například komentátor CNN Fareed Zakaria po své návštěvě Ukrajiny před čtyřmi týdny vysvětloval dlouhodobé úspěchy ukrajinské armády i tím, že zatímco ukrajinská společnost podporuje svou vládu a armádu zespodu, Rusko je ovládáno zlými úmysly jednoho muže navrchu.
Já si to ale nemyslím. Rusko není jen Putin. A historicky se chová více méně stále stejně. To si přitom myslí i lidé, kteří jsou na tyto záležitosti odborníci. V Hospodářských novinách vyšel nedávno jeden článek, který mluví o tom, že velká část šéfů našich informačních a bezpečnostních služeb si myslí, že Rusko má podvratné aktivity ve svém DNA a s odchodem Putina se věci naopak spíš ještě zhorší.
K těmto myšlenkám mě přivedl jeden rozhovor s mými německými přáteli. Bavili jsme se o tom, že Německo sice Ukrajině pomáhá naprosto zásadním způsobem, ale tím, že se tak děje vždycky až po několikatýdenní diskuzi, jsou z nich Ukrajinci slušně řečeno v rozpacích. Němečtí kamarádi mně vysvětlovali, že každý rozumný Němec má při těchto otázkách stále v hlavě hrůznou německou minulost. Že proto jsou opatrní. Myslím, že je to trochu nesmysl. Přece jen druhá světová válka skončila před 77 lety. Uvědomil jsem si ale, že tento německý přístup vede v konkrétních situacích k tomu, že se z nás mohou stát znovu přátelé. Že tento postoj umí vztahy léčit.
Jakékoliv řeči o kolektivní vině jsou vždycky nebezpečné. Ale Rusové by si měli uvědomit, že je to celé především na nich. Pokud válku co nejdřív ukončí, nechají vyšetřit válečné zločiny a budou se nám desítky let omlouvat, pravděpodobně jim rádi odpustíme. Do té doby jsou ale jejich stesky na vylučování ruských sportovců ze soutěží, nepříjímání studentů na evropské univerzity a zákaz ruským turistům ke vstupu na naše území jen důkazem, že po nás vyžadují přístup, kterého nejsou sami schopni.