Původně jsem si říkal, že na svůj blog vložím komentář, který mám připravený na téma vysokých úrokových sazeb a přesto stále zrychlující inflace. Ale vzhledem k nedávnému napadení Ukrajiny Ruskem mi to přijde jaksi nepatřičné.

Na druhou stranu nejsem odborníkem na světovou geopolitiku. Zkusím tedy na téma ukrajinské války vyslovit následující 4 myšlenky a zdržet se u nich pokud možno razantních soudů:

1. Myslím, že ve svých úvahách často děláme chybu, když přemýšlíme o Vladimíru Putinovi jako o člověku, který chce válkou v Ukrajině získat pro Rusko nějaký ekonomický prospěch. Nutně totiž druhého soudíme podle sebe. Takhle přemýšlíme my na Západě. Vladimír Putin chce Rusko mocné. Je mu ale podle všeho celkem jedno, jestli jeho spoluobčané budou na cestě k tomuto cíli umírat a trpět. Na toto téma doporučuju přečíst pro mě naprosto hororovou novelu od Arnošta Lustiga Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou.

2. Myslím, že jsme dnes daleko blíž celosvětové nukleární katastrofě, než si myslíme. Rusko vlastní arzenál jaderných hlavic. A ukazuje se, že Vladimíru Putinovi nerozumíme. Možná vás napadá: „Ne, to by přece neudělal…“ Ale kolikrát jsme si to už řekli, a kolikrát „to“ nakonec udělal? V tomto ohledu se hluboce skláním před jednotou, rozhodností a zároveň klidem hlav západních států.

3. Sledovat Ukrajinu, jak úpí v přímém přenosu, svírá srdce. S tím související solidarita nás Čechů je nádherná. Na druhou stranu ale nezapomeňme, že konflikt na Donbase od roku 2014 vlastně nikdy neskončil a upřímně si odpovězme, jak bedlivě jsme ho sledovali a jak moc nám bral klidné spaní. Tím chci říct, že je důležité, aby v nás tato solidarita a rozhořčení časem nevyprchala. Aby nebyla živena jen záběry hrůz v televizi. Protože ty časem z televize vytlačí jiné zprávy. Myslím, že bychom si dnešní události měli v našich hlavách ukotvit a pevně se rozhodnout Ukrajině dlouhodobě pomáhat. Protože tento konflikt a jeho následky potrvají dlouhé roky.

4. Sankce západu proti Rusku se zdají být slabým čajíčkem proti raketám a tankům. V krátkodobém horizontu je to bezesporu pravda. Navíc z dlouhodobého hlediska mají ekonomické sankce vůči cizím státům rozporuplné důsledky. Politika se díky těmto sankcím umí v dané zemi paradoxně ještě radikalizovat. Obávám se ale, že v této situaci nemáme jinou šanci, než doufat, že se Putinovi spoluobčané sami pod tlakem ekonomických sankcí budou dožadovat nějaké politické změny.