Naše centrální banka poslední rok opakovaně zvýšila základní úrokovou sazbu, aby tak bojovala s vysokou inflací.

Důvod byl prostý. Navyšováním úrokových sazeb se zvyšují náklady na nejrůznější druhy investic. Investice jsou hnacím motorem každé ekonomiky. Investice totiž vytvářejí poptávku po nejrůznějších produktech a službách. Pokud zabrzdím investice, zabrzdím tím poptávkovou stranu ekonomiky. Na trzích, kde klesá poptávka, pak klesají i ceny.

Z dlouhodobého hlediska a v obecné rovině funguje tento model zaručeně. České národní bance je třeba přiznat odvahu, že zvyšovala sazby dávno předtím, než tak učinil například americký FED. Přitom Evropská centrální banka se k prvnímu zvýšení základní úrokové sazby teprve chystá. Proč ale doposud kroky ČNB inflaci nezbrzdily? Poslední statistika mluví o meziroční inflaci 17,2%. To je skutečně obrovské číslo. Inflace doposud rostla, přestože ČNB úroky navyšovala poměrně dramaticky. Experti ČNB teď vcelku komicky argumentují výpočtem, že by inflace bez zásahů ČNB byla kolem 28%. Ale tomu snad nevěří ani oni sami. Kde je tedy ten zakopaný pes? Proč tato ekonomická teorie v Česku nefunguje?

Odpověď je jednoduchá. Letošní inflace je celosvětový problém, a vyžaduje globální řešení. Jinými slovy, až navyšování úrokových sazeb FED a ECB povede ke snížení inflace. FED úroky navyšovat už začal, ECB se k tomu chystá. Dá se očekávat, že se minimálně do konce roku začne inflace „uklidňovat“. Zdá se tedy, že ČNB úplně zbytečně ochladila českou ekonomiku o půl roku dřív, než se tak stane v zahraničí, aniž by měla reálnou naději, že s inflací něco podstatného zmůže.

Myslím si, že k této trestuhodné chybě vedlo experty z ČNB falešné přesvědčení o ekonomické suverenitě Česka jako státu. Přitom ekonomicky mají možná větší suverenitu než Česká republika některé soukromé nadnárodní firmy. Je proto naivní se domnívat, že našimi úrokovými sazbami změníme něco v celosvětovém měřítku.

Smutné na celé věci podle mého názoru je hlavně to, že budeme v Česku dělat podobné strategické přehmaty i nadále. Bude tomu tak do té doby, dokud si neuvědomíme, jakou máme ve skutečnosti v Evropě reálnou moc - co ovlivňovat umíme a co je naopak mimo naši přímou kontrolu. Prozatím je tak výsledkem například současná situace, kdy máme v rámci Evropy téměř nejdražší úvěry a zároveň skoro nejvyšší inflaci.