Přestože patřím k voličům dnes vládnoucích stran, dívám se na jejich dosavadní vládnutí kriticky. Nelíbí se mi totiž, že místo toho, aby vytvářela pro občany České republiky „prostor“, raději řeší konkrétní aktuální problémy. Možná Vám to zní na první pocit nesmyslně. Pokusím se to ale vysvětlit.

Vláda řeší aktuální problémy
Vláda jako by chtěla vyřešit co nejvíc našich problémů. Jakoby v této snaze „být užitečný“ chtěla trumfnout své(ho) předchůdce. Přitom bychom se my voliči-občané měli chytit za nos taky. Naše vláda totiž často jen odpovídá na to, co po ní ve skutečnosti chceme. Kolem sebe jistě taky občas slyšíte: „O to by se měl postarat stát.“ „Stát by měl pomoct i tomuto odvětví.“ atp. S nadsázkou lze tvrdit, že kdykoliv někomu přes pole přeběhne hraboš, nebo někoho vyhodí z práce, protože zlobil, na vládě se spíná žárovka, aby přiskočila ku pomoci. Jako občané se chováme nelogicky a vláda se chová na oplátku populisticky. To je ten problém. Je to přitom paradoxní, protože politikům obecně nedůvěřujeme. Přesto po politicích, kterým nedůvěřujeme, chceme, aby řešili naše problémy. To je trochu jako půjčit nedůvěryhodnému sousedovi peníze. Nemůžeme se pak divit, že nám je nevrací. Současnou vládu voliči volili také proto, že měli dost populismu. Doufali, že vláda bude řešit něco víc než naše aktuální problémy. Že bude řešit spíš Českou republiku roku 2030 než problémy na stránkách dnešních novin.

Vláda by měla vytvářet prostor
Možná jste se také někdy setkali s manažerem, který byl „chytřejší“ než všichni jeho zaměstnanci dohromady. Na otázku: „jak to mám zaúčtovat, šéfe?“ odpovídá takový manažer: „takhle“. Chodí po odděleních a dobře lidem radí. Na konci dne má takový šéf hodně práce a hodně zodpovědnosti. Takový šéf bývá vyčerpaný a často si umí stěžovat na neschopnost svých podřízených. Má pocit, že nebýt jeho, tak by to všechno šlo do kytek.
Naproti tomu dobrý manažer výše zmíněnému účetnímu odpoví: „věřím ti, že to vyřešíš. Neboj se poradit s našimi auditory.“ Dobrý manažer se stará o to, aby jeho lidé měli pro práci prostor, aby měli dostatečné zdroje, přebírali vlastní iniciativu a odpovědnost a vůbec nejradši, aby měli ze své práce radost. Vlastně jen důsledně využívá své zaměstnance k tomu, na co je najal. Účetního nenajímal proto, aby za ním chodil s problémy, ale aby především účtoval. Na konci dne má pak takový manažer dost volného času řešit i nenaléhavé, ale důležité výzvy příštích týdnů a měsíců.
Podobně to možná znáte i z výchovy svých dětí. Na jednu stranu můžete za svými dětmi pořád chodit a dobře jim radit. Anebo jim můžete poskytnout bezpečný prostor a víc už nechat na nich. A i tak je to velmi složité, že? Každé dítě potřebuje prostor jinačí a ten je ještě třeba neustále upravovat v čase. Ale je to jediný způsob, jak z dětí postupně vychovávat skutečně dospělé lidi.

Co tedy po vládě vlastně chci
Vláda by tedy měla zajistit pro své občany bezpečný prostor, resp. prostory, ve kterých by mohli být lidé úspěšní díky své přičinlivosti a kreativitě. V následujícím textu se pokusím takové prostory (uznávám, že velmi zjednodušujícím způsobem) zhodnotit:
• Na úrovni nejvyšší by měla vláda zajistit na jednu stranu bezpečné a na druhou stranu propustné hranice. To pro mě znamená na jedné straně investice do konvenční a kybernetické obrany a do spojenectví v rámci EU a NATO a na druhé straně i investice do volného mezinárodního obchodu a řízené imigrace. V tomto ohledu dávám naší vládě jedničku. Minimálně na zahraničně diplomatické úrovni dělá podle mého výbornou práci.
• Na úrovni řekněme střední, na úrovni spolupráce centrální vlády s institucemi státní správy a samosprávy bych už ale vládě dal čtyřku. Jediné, co vnímám pozitivně je plánované zvýšení daně z nemovitosti kompenzované snížením odvodů obcím ze státního rozpočtu. Vláda by měla i krajům, obcím a například i školám vytvořit prostor k tomu, aby mohli být úspěšné díky své vlastní přičinlivosti. K tomu pro obce zvýšená motivace mít na svém území hodnotné nemovitosti možná povede. Myslím si ale, že to bude v záplavě ostatních změn spíš tak nějak ztraceno.
• Pětku dávám vládě na úrovni řekněme nejnižší, na úrovni vztahů nás občanů a vlády. Namísto toho, aby věci spíš zjednodušovala a udělala prostor, ve kterém žijeme a podnikáme, trochu přehlednější, tak připravila tolik změn, že je třeba já osobně nejsem schopen intelektuálně obsáhnout. Pochopil bych, kdyby vláda řekla: „je válka, pokladna je prázdná, potřebujeme na 2 roky zvýšit daň z příjmu na 25%.“ Dnes se ale topíme v tisících dílčích změnách, kdy například pravidlo, že služební vůz nebude moct být dražší než 2 milióny korun, vyznívá jako anekdota. Copak si nikdo nevšiml skutečných problémů občanů České republiky, kdy se podnikatelé topí v záplavě nesmyslné byrokracie a nemalá skupina občanů většinu svého produktivního času věnuje tomu, jak požádat o určitou dotaci nebo dávku a jak státu neukázat svoje skutečné příjmy?

Nakonec vlastně nevím nakolik je moje kritika konstruktivní. Zkusím to tedy alespoň na samotný závěr. Vláda by podle mého měla přestat myslet na budoucí volby (ty stejně nějak dopadnou) a seriózně začít řešit výzvy nadcházejících let. Všechny nástroje má v rukách. Nelze se donekonečna vymlouvat, že euro není aktuální, protože máme v ČR specifické půdní podloží.